!!! Speciální stránka pro zadání nové zoo, doplnění či opravu stávajících údajů  !!!  •  !!! Special page for entering a new zoo, addition or correction current info !!!
 
† Kanálka
 
     
  Kanálka : Historie jedné vinohradské zahrady  
  Osobnost zakladatele
    Dnes již zaniklá zahrada Kanálka je právem považována za jeden z vůbec nejzajímavějších a nejhodnotnějších zahradních areálů na přelomu 18. a 19. st. (rozkládala se mezi dnešní Polskou ul. a Vinohradskou třídou). Jejím zakladatelem a zaníceným tvůrcem byl hrabě Josef Emanuel Canal de Malabaila.
    Jeho otcem byl sardinský státní ministr a pak velvyslanec u vídeňského císařského dvora – zde byl v roce 1769 za vynikající státnické vlohy a diplomatické zásluhy povýšen císařovnou Marií Terezií do hraběcího stavu a začleněn mezi české panstvo. Už v mládí se Josefovi Emanuelovi dostává pečlivého vzdělávání. Po vysokoškolských studiích vstupuje, jak je tehdy u šlechtických synků obvyklé, do armády. Po dosti krátké vojenské službě, v níž dosahuje hodnosti podplukovníka, armádu opouští, aby se mohl zcela věnovat vědě, umění a zájmům veřejného prospěchu a blaha. Se svou rodinou v roce 1780 přesidluje do Prahy.
    Při hledání vhodného rodinného sídla se jeho pozornost upíná k tehdy ještě spíše venkovsky utvářenému a na vinice a zeleň bohatému území budoucích Královských Vinohrad nedaleko Koňské brány. Ve svých 37 letech získává v únoru 1782 viniční usedlost Herzovku, tehdy už vybavenou letohrádkem s částečnou parkovou úpravou se vzrostlými okrasnými a ovocnými stromy. Herzovka se spolu se sousední vinicí Sixtovkou, kterou získává v květnu 1783, stává základem jeho budoucího domova. V krátké době je doplňuje nákupem dalších vinic, zahrad a polností. Vlastní rozsáhlé sídelní území vymezuje po celém jeho obvodu ohradní zdí a vnitřní, převážně viniční plochy, cílevědomě přebudovává v pověstnou zahradu Kanálku. Ta kromě jeho jména nese všechny znaky jeho obecně uznávané a vážené osobnosti.
    Hrabě Canal je velmistrem svobodných zednářů, společnosti usilující o odstranění nepravostí sociálních, politických a náboženských a o nastolení lidumilnosti, spravedlnosti a snášenlivosti. V tomto duchu se kromě četných lidumilných počinů zasazuje i o vybudování sirotčince u sv. Jana Křtitele. Je i horlivým stoupencem soudobého osvícenství, směru založeného na rozvoji věd, zejména přírodních, a usilujícího o překonání nevědeckých dogmat. Neméně tak je i stoupencem soudobého fyziokratismu, směru, který za nejpřirozeněji produktivní odvětví považuje zemědělskou výrobu, a usiluje proto o její zvelebení.
    Fyziokratickým snahám této doby napomáhá i několik nařízení vídeňského dvora. Ten si konečně uvědomuje, že bez povznesení válkami zbídačelého zaostalého venkova se nemůže povznést ani stát jako celek. Zemědělskou výrobou se tehdy totiž živí naprosto převážná část práceschopného obyvatelstva.
    Jedním z těchto nařízení je v roce 1767 ustavení společností pečujících o zvelebení zemědělství s názvem „Společnost rolnictví a svobodného umění“. V roce 1788 je jejich název upraven a vzniká „C. K. Vlastenecko hospodářská společnost v Praze“. Jejím přizvaným členem a od roku 1793 prezidentem se stává hrabě J. M. Canal. Celých 33 roků ji pak s neúnavnou pílí a zcela mimořádnou štědrostí řídí k jejímu uznávanému rozkvětu.

Historie zahrady
    V plném souladu s Canalovými fyziokratickými snahami je v Kanálce již v roce 1790, tedy v době jejího budování, vyčleněno místo pro pokusy první právě ustavené zemědělské stolice pražské univerzity. V blízkosti je v roce 1808 založeno hospodářské (zemědělské) výstaviště a v roce 1811 postaven malý pokusný cukrovar.
    V souladu s osvíceneckým zaujetím hraběte pro přírodní vědy je zde ve spolupráci s univerzitním profesorem F. V. Schmidtem v roce 1793 zřízena vegetační a fyziologická stanice s jakýmsi botanickým učilištěm. Postupně jsou vybaveny potřebným přednáškovým sálem, místnostmi pro sbírky i pro vědeckou a výzkumnou činnost a skleníky s rozmanitými rostlinami, z nichž některé kvetou i v zimě. V dobře vybavené stanici postupně pracuje a přednáší řada dalších přírodovědně a agronomicky zaměřených univerzitních profesorů, zejména A. Zürchauer, J. K. Mikan, J. Novodvorský, J. M. Pohl, I. B. Tausch, J. S. Pressl a K. B. Pressl.
    Budovaná zahrada slouží především přírodním vědám a zemědělské osvětě… Je zde možno vidět např. ukázky pěstování ovocných stromů, vinné révy, zemědělských plodin a jejich cenných odrůd, ale také nově zaváděných plodin včetně brambor, vojtěšky a jetele, dále ukázky hodnotných plemen hospodářských zvířat, zemědělské mechanizace apod.
    Kromě nezbytného reprezentativního obytného letohrádku s domácí kaplí jsou zde i další budovy vybavené společenskými místnostmi. Potřebné budovy hospodářské jsou převážně umístěny v zadní části areálu.
    Převážnou část zahrady zaujímají krajinářsky (romanticky) pojaté úpravy s prosluněnými travnatými plochami, rozsáhlými výsadbami domácích i „exotických“ stromů, keřů a květin, stinnými alejemi a skupinami dřevin. Jsou zde i zahradní pavilonky, voliéry s domácími i cizokrajnými ptáky a dokonce domeček s opicí. Atmosféru zahrady zpříjemňují i vodní jezírka s rybami. Najdeme v ní také lázeň a studánky, malé bludiště a část komponovanou v čínském pojetí s čínskými figurkami, stavbičkami a můstky. Do poněkud vyvýšené části je zakomponován spíše intimně pojatý památník zesnulé manželky hraběte, nesoucí zednářské znaky a láskyplný nápis „nejněžnější choti, matce a přítelkyni lidstva“. Opodál je umístěna silně romanticky pojatá poustevna. Všechny tyto části logicky propojuje množství pěších i sjízdných cest s četnými okrašlujícími drobnůstkami.
    V roce 1800 zpřístupňuje hrabě svoji zahradu veřejnosti. Po jejím opakovaném poškozování neukázněnými návštěvníky je nucen přístup regulovat zvláštními vstupenkami. I tak zůstává Kanálka přechodným článkem mezi šlechtickou zahradou a veřejným městským parkem.
    Za své lidumilné a vědecké zásluhy je hrabě Josef Emanuel Canal de Malabaila jmenován čestným občanem města Prahy. V roce 1826 ve svých nedožitých 81 letech umírá. Jeho jediná dcera a dědička krátce nato prodává celý areál hraběti Buquoyovi a ten po třech letech německému bankéři Zdekauerovi. Neobyčejně rychle narůstající věhlas a všeobecný obdiv Kanálky trvá jen několik desetiletí. Později pozvolna upadá a jen krátce po stoletém výročí jejího založení je rozparcelována a pohlcena prudce se rozvíjející zástavbou Vinohrad.
   
Na zahradu Kanálka nám zbyla jen jediná památka: jmenuje se po ní ulice U Kanálky, spojující Vinohradskou třídu s Polskou ulicí.

Zdroj: oficiální stránky Prahy 2 (2011)
 

 
   
WZD - Worldwide ZOO Database
2009 - 2016
Zdroje a autoři: WZD, oficiální stránky ZOO, oficiální tiskové a jiné materiály ZOO (není-li uvedeno jinak); Datum poslední aktualizace: 14. 07. 2016
Sources and authors: WZD, official websites of ZOO, official printed and other matters of ZOO (if it is not stated otherwise); Date of last actualization:14. 07. 2016
Všechny části tohoto webu (včetně obrázků, videí apod.) podléhají copyrightu autorů.   •   All parts of this website (including images, videos, etc.) are subject to copyright of authors.