| |
Zoologická
zahrada v Mariánských Lázních
Mariánskolázeňská zoologická zahrada měla krátkou, ale
zajímavou historii. Stávala na vrchu Klinger (Výhledy), nad Pottovým
údolím nad Úšovicemi. Lázeňští hosté na vycházce došli sem pěšky po
silnici z Mariánských Lázní do Vlkovic, ze které odbočili na vozovou
cestu, lemovanou mladými topoly. Zoo byla neznámou atrakcí, jaká tu
široko daleko nikde nebyla. Nejvíce ovšem přitahovala mládež.
Zoologickou zahradu založil rytmistr ve výslužbě Julian
KREISEL. Pocházel z Děčína a říkalo se, že prý je původem Polák. Kreisel
tu zčásti zakoupil, zčásti pronajal osm hektarů půdy a koncem dvacátých
let si nechal zhotovit projekt zoo. Plány mu připravili architekti Lossow a Kühne z Drážďan. Jejich realizaci provedl mariánskolázeňský
architekt Josef FORBERICH se svým zetěm Ing. Gibitzem. Potřebný kapitál
získal Kreisel, jak tehdy alespoň šeptali pomlouvači, z hracích
peněžních automatů, které pronajímal lázním a hotelům v městě.
V neděli 7. června 1931 bylo Mariánskolázeňské zoo slavnostně
otevřeno. Centrem areálu ZOO AM BERG, byl dřevěný srub, složený z
hrubých smrkových kmenů. Srubu se říkalo "OLD SHATTERHAND" a byl
postaven po vzoru Divokého Západu a vybaven starými loveckými a
vojenskými zbraněmi, na zdech bylo paroží a různé zvířecí kůže z cizích
zemí. Byly tu rozmanité kuriozity jako kulovnice, revolvery, lovecké
zbraně a nechyběly ani staré hodiny, malované truhly, skříně, sochy,
historické obrazy, talíře, mísy a džbánky. Na stěně visel vyřezávaný
krucifix. Srub sloužil jako kavárna i bar. Reklamní letáček uváděl bar
jako "OASE-BLOODY-FOX" se specialitami likérů a vín. Vedle v blízkosti
byla restaurace s grillem. Zde se nabízel pestrý výběr včetně rybích
specialit. Grilování se provádělo přímo pod širým nebem - na otevřeném
ohni se tu opékaly vuřty, což byla tehdy nová, milá, neznámá atrakce pro
lázeňské hosty. Hned vedle restaurace pak stála dvoupatrová vyhlídková
věž, která, ač nebyla nijak vysoká, poskytovala pěkný rozhled po
krajině, především na Plánsko směrem k Přimdě. Velká terasa před srubem
byla zaplněna stoly a židlemi a sloužila jako zahradní kavárna. Stranou
byla sluneční louka pro opalování.
Zoologická zahrada měla zvířata v klecích i volně ve výběhu.
Velkou radostí dětí byli shetlandští poníci, jejichž chov tu Kreisel
založil. Poníci jezdili také v lázních a vozili děti. Přitažlivé byly
opičky makakové, velké jen 50-60 cm, pocházející z Jižní Asie.
Z ptactva tu byli výři (Uhus), sýčkové (Waldohreulen und Waldkauze),
jeřábi (Jugendfernkraniche), různé druhy bažantů všech barev (Gold- und
Silberfasane), perličky (Perlhühner), jihoamerický pštros (Nandu) a
několik řvoucích překrásně zbarvených pávů. Klece byly rozmístěny mezi
stoletými borovicemi a smrky a k nim vedly pěšinky. Z antilop se tu
předváděly jelení antilopy (Hirschziegenantilopen) a bůvolec stepní.
Nacházel se tu i malý medvěd Nasua. Kreisel ukazoval také pižmové krysy
(Bisamratten) z Ameriky, které byly dovezeny do Evropy až roku 1906.
Na výšině v lese byl postaven starý dřevěný kříž ze
17.století, který sem Kreisel odkudsi dopravil, a při cestě, ze které
byl výhled do krajiny, byl umístěn ještě jeden stoletý kovaný kříž.
V roce 1932 v zoologické zahradě přibyli mufloni a dančí zvěř
(Mufflon, Damwild), dále orel císařský (Kaiseradler), indičtí mungové,
jezevec, mýval (Waschbär), lama, domácí čápi, káně-myšilov (Wespenbussard),
jihoameričtí papoušci (Mönchsittich), hrdlička chechtavá (Lachtaube),
emu, dále plch obecný (Haselmäuse), Bumschläfer, málo známé zvíře mara -
vysokonohý hlodavec ze stepí Patagonie aj. Zvláštní hříčkou přírody bylo
kůzlátko se čtyřmi rohy.
Mnoho legrace dávala drzá kavka jménem Jakub, která se vozila nejraději
na zádech poníků. Ani srnečkové se nebáli. Procházeli mezi hosty-pijáky
kávy a loudili o kostku cukru.
 |
|
Kresba zoologické zahrady sochaře Vítězslava Eibla z roku 1949 |
Zoologická zahrada byla otevřena celoročně - vstup byl 2
koruny, děti do 9 let 1 korunu a školám se dávala sleva a platilo se 50
haléřů za žáka. Zoologická zahrada měla z počátku autobusové spojení od
Panoramy.
Místo mělo jediný problém. Kreiselův pozemek (nazývaný
Moorbühl) neměl vodu. Ta se musela vozit - pro zvířata i pro hosty - z
Vlkovic. O to se však starali s velkým elánem za malou peněžní odměnu
chlapci z Vlkovic, oblečení do křiklavých indiánských obleků (na což
byli velmi hrdí) a kočírující vozíky se sudy s vodou, které táhli
poníci. Když nebyl žádný malý pomocník, musel Kreisel sám vyjet s poníky
pro vodu.
Na svazích vrchu KLINGER směrem k Pottovu údolí jsme
nacházeli ještě dlouho po válce stopy Kreiselových pokusných výkopů při
hledání vody. Byla tu zašlá vyschlá studánka a hluboko dole, z druhé
strany pod vrchem byl drobný minerální pramen s rozpadající se stříškou,
nazývaný Skaut. Byl však ze zoo téměř nedostupný. Dnes je pramen upraven
i cesta k němu zespodu Pottovým údolím. V létě slouží hostům jako cíl
výletů.
Když přicházelo špatné počasí, rozkřičeli se pávi a jejich
volání se rozléhalo široko daleko v okolí. Rytmistr Kreisel procházel
mezi hosty rovněž v indiánském oblečení. Po městě jezdíval se starou
tatrovkou, pomalovanou křiklavě na způsob Divokého Západu a s reklamou
zoo. Byl originálním mužem po všech stránkách. Byl střední postavy,
tmavooký, velké zakroucené kotlety, chodíval s bičíkem, na řemeni vodil
tři buldoky. Na hlavě míval černou baskickou čapku, nosil jezdecké
kalhoty a holinky. Jeho manželka Gerlinda byla z Mariánských Lázní,
třebaže se narodila v Košťanech u Teplic (* 7.10.1894); za svobodna se
jmenovala Rückelová. Bydleli v domě Klingenberg na konci Karlovarské
ulice. Poznali se v Mariánských Lázních za první světové války, ale
svatbu měli 23.listopadu 1916 v Praze u sv.Jindřicha.
Gerlinda KREISELOVÁ (později se psala Beatrix) byla stejně
samorostlou duší. Chodila po městě v kalhotech a mužském oblečení,
kouřila dýmku a vlasy měla jako muži nakrátko ostříhané. Před sedmdesáti
lety bylo takové chování a oblečení ženy naprosto výjimečné - a
vyřazovalo ji z tehdejší společnosti. Vždyť ještě v době první republiky
bylo vyloučeno, aby se žena na promenádě objevila v kalhotech. Paní
Beatrix to však nevadilo. Avšak v létě, když byl rytmistr Kreisel
českými orgány zatčen a vězněn v barácích na Ploché dráze, nevydržela
obavy z jeho smrti a otrávila se v listopadu 1945 jedem.
Z doby druhé války chybějí zprávy o zoo. Zdá se, že dále
fungovala, což je patrné z toho, že po válce, v roce 1945, se tu
objevuje na Zoo am Berg jako národní správce pan Jan NEKVAPIL, který byl
od 29.5.1946 též národním správcem Savarinu (Hotel Maxhof, dnes Maxim) a
správcem kavárny na golfovém hřišti. Později, již za jiného majitele,
Kreiselovo Zoo am Berg vyhořelo. Vládlo podezření, že kavárnu zapálil
někdo z Úšovic.
Místo pak zůstalo opuštěno, zarostlo a po desítkách let je v
terénu sotva k nalezení. V padesátých letech se tu objevily letní chaty
(první patřila saxofonistovi Janu Novotnému). Když byla vybudována
spojovací karlovarská silnice, celé toto, kdysi odlehlé místo dostalo po
těchto výrazných terénních změnách docela jinou tvář.
Co se stalo s Julianem Kreiselem po válce? Vdovec Kreisel
zůstal v Mariánských Lázních a pamětníci vzpomínají, že ještě v
padesátých letech pracoval na odpočtech plynu či elektřiny. K zoologické
zahradě se už nevrátil. V typických holinkách a dlouhém kabátě býval
úšovickou figurkou.
Zoo am Berg leželo na katastru obce VLKOVICE a mělo vlkovické
čp.44, po požáru v létě 1951 už nebyla obnovena.
Zdroj (včetně obrázků): stránky ing. Richarda Švandrlíka
Hamelika o Mariánskolázeňské historii
|
|
