|
Známá a přitom neznámá přírodní rezervace SOOS... Známá jistě všem v
širokém okolí, nesmazatelně zapsaná do myslí všech, kteří zde alespoň
jednou byli, ovšem neznámá pro většinu ostatních.
Prezentace tak výborné a
unikátní rezervace je prachbídná - v 21. století oficiální stránky "bez
adresy" (doména web.telecom.cz/...) jsou naprosto nepochopitelné a snad
až troufale drzé nebo naivní... Roční hosting stojí pár korun, nehledě
na to, že takovému zařízení jej jistě poskytne nejeden poskytovatel i
zdarma. Když už potenciální návštěvník stránky dohledá, bude v první
řadě překvapen jejich naprosto amatérským vzhledem, otřesným designem,
nepřehledností a velmi skoupými informacemi. Zkrátka hrůza, absolutně
nedůstojné významu SOOSu. Kdo SOOS nezná, webové stránky ho spíše odradí
od návštěvy než aby ho nalákaly. Rezervace je sice uvedená téměř na
všech turistických serverech, ale i to je spíše medvědí služba, jelikož
chabé texty a informace jsou většinou jen opsané z oficiálního webu.
Není proto divu, že je SOOS pro lidi žijící trochu dále od
Františkolázeňska naprostou neznámou. Což je rozhodně škoda, protože
SOOS je skutečně naprosto unikátní, výbornou a rozhodně zajímavou
záležitostí, která může oslovit snad každého - od dětí po dospělé.
První chaos panující
okolo SOOSu na internetu je lokalita... udává se Nový Drahov, Kateřina,
Hájek, Skalná někdy i další obce... Nový Drahov se udává proto, že hned
vedle vstupního areálu SOOSu je železniční zastávka Nový Drahov (jen
zastávka - nikoli obec). Hájek se udává proto, že je nejblíž, tedy
centrum obce. Skalná proto že všechny tři vesnice (Nový Drahov, Kateřina
i Hájek) patří administrativně pod Skalnou. Fakticky je vstupní areál v
obci Kateřina (hned za dopravní značkou), tedy už za Hájkem. Celý areál
SOOSu (221 hektarů) pak se pak rozprostírá na území všech třech obcí (a
snad částečně i jiných).
Druhý chaos je v tom o co
vlastně jde. Tak tedy SOOS je v první řadě přírodní rezervací, ale jako
taková je naprosto excelentním způsobem připravena na turisty, takže
právě pro ně je zde hned několik výborných atrakcí nakupených okolo
vstupního areálu. Ten je poněkud netypicky rozdělen hlavní silnicí, což
ovšem ničemu nevadí.
Hned za železničním
přejezdem vpravo (směrem od Františkových Lázní) je hlavní budova s
pokladnou a expozicí Dějiny Země - Jurský park. Moderní hala zabývající
se historií Země. Geologické a paleontologické exponáty, modely
dinosaurů a pravěkých lidí v životní velikosti, velkoplošné obrazy
Zdeňka Buriana, sbírky nerostů a trilobitů.... Za touto budovou je
budova s expozicemi Příroda SOOSu a Příroda Chebska - v několika
místnostech ve dvou patrech je vystaveno především množství exponátů
preparovaných zvířat, ale jsou zde sbírky i botanické a geologické. Za
"muzeem" preparovaných zvířat je podél hlavní silnice výběh daňků, zvaný
obora.
Na druhé straně silnice
je parkoviště a za ním geologický park - sbírka minerálů - obrovské
balvany s názvy a lokalitou původu. Za geoparkem je Záchranná stanice,
zvaná zoopark. Jako zoo je to skutečně velmi slabé, ale v rámci celku je
to o atrakci víc... Jsou zde více méně hendikepovaná zvířata - především
dravci a sovy. U příchodu asi pět nebo šest železných voliér, naproti
výběh s jezírkem pro vodní ptáky a za rohem dvě řady dřevěných voliér.
Jedna řada je ovšem zakrytá, aby měli ptáci klid a nepřicházeli zbytečně
do styku s lidmi (aby "nezkrotli") - slouží pro ptáky, kteří by měli být
vypuštěni zpět do přírody.
Zpátky ze zooparku směrem
k parkovišti (za geoparkem) je druhá pokladna a za ní vstup do hlavní
části rezervace - na naučnou stezku. Je jedno kde si koupíte vstupenky -
vstupenka z obou pokladen platí pro celý areál, přesněji řečeno do
Expozice Dějiny Země a právě na naučnou stezku (ostatní je zdarma).
Naučnou stezku lidé snad ve všech zařízeních často vynechávají, tady by
to byla nebetyčná chyba!!! Naučná stezka je tím nejlepším, co v SOOSu
je!!! V praxi jde o 1,2 km dlouhou dřevěnou "podlážkovou" stezku vinoucí
se vším podstatným, co SOOS vlastně je, co ho dělá takovou excelentní a
ojedinělou přírodní atrakcí. Ve stručnosti už samotný název SOOS je
poněkud tajemný... Nejde o žádnou zkratku, ale postupně modifikovaný
středověký výraz Satz (sedavá půda). Ten měl ve 14. století podobu Sas a
v 15. se vlivem egerlandského (chebského) nářečí změnil na Sos - v
chebském nářečí se A vyslovuje jako O a dlouhé O se píše OO, čili SOOS
(čteno sós), což je označení pro bažiny, mokřady, rašeliniště...
SOOS geologicky vznikl
před deseti tisíci lety, kdy byly v kaolínovém jílu místními potoky
vyhloubeny při záplavách dvě prohlubně s nepropustným jílovým dnem.
Následně pak místo zarůstalo rašelinou a zadržovalo vodu. Obě prohlubně
se však vyvíjely zvlášť - nezávisle na sobě. Severní se proměnila na
rašeliniště, jižní na velké jezero se slanou vodou obklopené slatiništěm
(rašelina bohatá na minerální soli). V roce 1964 bylo toto území
prohlášeno přírodní rezervací. Naučná stezka vede jižní prohlubní a
končí na začátku severní. Jednou ze zastávek je Císařský pramen
(nejznámější ze všech zdejších minerálních pramenů), ale stezka skýtá
především euvěřitelné pohledy na hned několik nezapomenutelných scenérií
jakoby z jiného světa. Člověka tu napadají slovní spojení jako "mrtvá
země" jindy zase "až příliš živá země", asociuje si termíny jako peklo,
podzemí, nadpřirozeno apod. V každém případě zde má možnost vidět to, co
jen málokde na světě.
Najdeme zde unikátní
evropskou raritu - křemilinový štít, což je jezerní usazenina z
nezpevněné sypké horniny vzniklé z opálových schránek odumřelých
jednobuněčných řas - rozsivek. Rozsáhlé slatiniště evokující měsíční
krajinu, vyschlé rozpraskané "bahno" dna bývalého slaného jezera pokryté
mapami slaných výkvětů. O kus dál skupiny vyvěrajících minerálních
pramenů a mofet - bahenních sopek - místo kde se z hlubin země na povrch
dere kysličník uhličitý a bere s sebou spodní vodu. Ta se na povrchu
vaří, probublává a vytváří bahnitý kráter (mofetu). Když je příliš sucho
vystupuje na povrch jen syčící plyn. V travnatých plochách jsou kaluže
vařící se vody bez výrazných mofet, zato však nahusto vedle sebe... Voda
probublává na každém metru, v ploše, pod kamenem i pod pod pařezem...,
až všechno splývá v jeden výrazně slyšitelný koncert.
Naučná stezka je téměř na
konci přeťata veřejnou cestou, zde se obvykle návštěvníci otáčí a jdou
zpátky - chyba. Jednak to ještě není vše a jednak, proč se vracet
stejnou, navíc delší cestou... Je třeba se vydat kousek vpravo po
veřejné cestě. Z ní je po pár metrech odbočka k rašeliništi a mohutnému
spodnímu pramenu Věra. Dále vede trasa (po veřejné cestě) okolo rybníků
s hustou orobincovou (tzv. doutníky) džunglí na březích. Po pár metrech
ústí prašná cesta na hlavní silnici, odkud je jen pár desítek metrů k
výběhu daňků a celému vstupnímu areálu.
SOOS jako celek je
skutečně excelentní mozaikou zajímavostí přírody, korunovanou právě svou
jedinečnou naučnou stezkou. Na ní bude návštěvník v úžasu zírat jaké
podivné věci to matka příroda také umí.
Autor: Roman Hynek (2011)
|
|