|
50.
léta
Založení a počátky budování Krajské zoologické zahrady
v Olomouci
V padesátých letech vznikla myšlenka založit v Olomouci
zoologickou zahradu. Ve středu Olomouce ve Smetanových sadech vznikl počátkem
padesátých let provizorní zookoutek. V několika malých ohrádkách zde byli
chováni především zástupci naší lovné zvěře (jeleni a srnci), ptáky zastupovaly
andulky, pávi a párek bažantů. O zookoutek projevila velký zájem veřejnost a
zejména děti. Proto se rozšířením zookoutku začal vážně zabývat tehdejší Krajský
národní výbor (KNV) a jeho realizací pověřil odbor přírodních věd Krajského
vlastivědného muzea v Olomouci. Kolektiv jeho pracovníků v čele s RNDr.
Vladimírem Strnadem zahájil činnost 1. ledna 1951 a vypracoval několik studií o
možnostech zřídit zoo v Olomouci. Rok poté, v únoru 1952, byla svolána schůze
Biologické společnosti v Olomouci, která ustanovila "Přípravný výbor pro zřízení
zoologické zahrady Olomouc" ve svazku se SLUKO (Studijní lidový ústav krajského
musea v Olomouci). Nová komise poprvé zasedala 10. března.
Jedním ze základních bodů jednání byl výběr místa pro
vznikající zoologickou zahradu. Kromě umístění v centru města ve Smetanových
sadech padl i návrh na okolí hejčínského cukrovaru. Na základě krajinářských,
klimatických, geologických a dopravních výzkumů byly vybrány plochy bývalého
panství kláštera Hradišťského na Kopečku. Krajský národní výbor v Olomouci 31.
března 1952 udílí souhlas ke zřízení zoologické zahrady severovýchodně od obce
Samotišky na parcele 291/1 o rozloze asi 25 hektarů. Nakonec se velikost celého
areálu budoucí zoo ustálila na 42,5 hektarech, především jehličnatých a borových
lesů na jižně a západně orientovaných úbočích. Výměra zoo zůstala do současnosti
v podstatě nezměněná. Odborníci dodnes oceňují členitost terénu vybraného území,
které umožňuje budovat výběhy, připomínající životní podmínky zvířat ve volné
přírodě. Z dopisu SLUKO z 31. 3.1952 vyplývá, že pro zajištění pitné vody měla
sloužit stávající studna a užitková voda měla být získána přehrazením údolí
s potokem. Zřízení zoologické zahrady se mělo dít etapově, na rok 1952 byly
plánovány hlavní úpravy příjezdových cest a vodního zdroje. Dále se uvažovalo o
vypracování situačního a zastavovacího plánu se zásadním vyřešením příjezdových
komunikací ze Samotíšek a Svatého Kopečka.
Mezitím se plně rozvinul nábor dobrovolných pracovníků pro
výstavbu Krajské zoo. Již 4. května 1952 slavnostně přivítal první brigádníky
předseda přípravného výboru Dr. Schwáb a zástupci tehdejšího Krajského národního
výboru, Městského národního výboru a Krajské správy lesů. Mezi dobrovolníky se
hlásili zástupci KNV, Klubu esperantistů, pionýři a další. Práce zahájil Dr.
Schwáb, S. Janiš - místopředseda KNV a plánovací referent, kteří porazili první
strom stojící v trase nové cesty. Pro propagaci vznikající zoo byl vydán plakát,
který měl veřejnost seznámit se zahájením výstavby krajské zoologické zahrady a
přilákat další brigádníky. O zahájení výstavby zoo byl údajně natočen i
dokumentární film.
Během tří týdnů byla vybudována první cesta a druhá byla před
dokončením. Postupně pokračovala výstavba jednotlivých objektů a ubikací pro
zvěř, hloubení nádrže pro rybník, opravy hospodářských budov a oplocování areálu
budoucí zoo. V tomto období předložil Doc. Dr. Ing. Kostroň způsoby montáže
ohrad pro spárkatou zvěř. Současně probíhala i těžba jehličnatých lesních
porostů, které byly místně nahrazeny smíšeným lesem. Práce se částečně
realizovaly pod patronací velkých podniků. Vedení národního podniku Sigma
přijalo patronát nad čerpací technikou (závlahy, zajištění pitné a užitkové
vody) pro vznikající zoologickou zahradu. N. p. Prefa zase v roce 1953 zajistil
oplocení celého areálu. V témže roce bylo zakoupeno koňské spřežení k usnadnění
místní dopravy materiálu.
Po dokončení hráze vodní nádrže v roce 1954 bylo vystavěno
jedenáct velkých voliér pro ptáky na vrstevnicové cestě (tři z nich stojí dodnes
- voliéra pro puštíky a kalousy, sovy pálené a sovice sněžné). Dále pokračovaly
lesnické práce a započalo se s opravami hospodářských budov. Z bývalé
hospodářské stodoly a chlévů po přestavbě vznikly kanceláře, skladiště, byty.
Vystavěly se také provizorní dřevěné přístřešky, které sloužily jako seník,
stolárna, dílny a garáže. Problematické bylo i zavedení elektrického proudu,
který byl instalován jen v kuchyni.
Členové výboru nepolevovali v přípravných pracích pro
vznikající zoo. Jednatel Dr. Strnad navštívil Zoo Bojnice u Prievidzy, aby si
prohlédl tamní vznikající zoologickou zahradu. Přátelskou návštěvu uzavřel
zhodnocením a studiem terénu, své výsledky shrnul v sestavení hlavních rysů
projektu výstavby Zoologické zahrady nitranského kraje, v nichž využil
zkušeností s budováním olomoucké zoo. Za cenné zkušenosti a rady získal od
ředitelství Krajského muzea nitranského kraje jako projev vděčnosti živého
koloucha. Ten se stal jedním z prvních chovanců Krajské zoologické zahrady
v Olomouci.
Zpočátku byla zoologická zahrada budována jako zoo oborového
typu. Na tehdejší dobu v poměrně prostorných výbězích, byli chování především
zástupci naší fauny. V kopcovitém terénu s mírnými i prudšími svahy byla snaha
umístit zvířata, tak jak žijí ve volné přírodě. Původní výběhy byly vybudované
svépomocí za pomoci mnoha nadšenců především ze dřeva vytěženého přímo v areálu
a teprve později byly nahrazovány konstrukcemi z kovu. Po deseti letech od
otevření zoologické zahrady bylo vykázáno 95 000 brigádnických hodin v celkové
hodnotě 4 000 000 Kčs, o dva roky později to bylo již 108 000 hodin a v roce
1981 se uvádí 196 000 odpracovaných hodin.
Ve svazku se SLUKO byla zoo až do konce roku 1954. Od 1.
ledna 1955 byla samostatnou podřízenou organizací kulturního odboru rady KNV
(Krajského národního výboru) v Olomouci. Od 1. srpna 1958 se stala kulturně -
osvětovým zařízením odboru školství a kultury rady MěNV (Městského národního
výboru) v Olomouci kam byla převedena z KNV. Od roku 1953 do roku 1957 byly po
obnově porostu upraveny komunikace, oplocení a bylo vybudováno několik
základních ubikací a výběhů. V roce 1957 probíhala přestavba stodoly a chlévů na
obytné místnosti, zazimování pro zvěř a uložení píce a materiálů. Nákladnější a
složitější stavby následovaly postupně v dalších letech. Většina z původních
pavilonů a klecí již neexistuje nebo prošla rekonstrukcí tak, aby vyhovovala
současným požadavkům na chov zvířat a jejich potřebám a návštěvníkům umožnila
prohlédnout si zvířata v estetickém prostředí. Stavba probíhala podle
generálního plánu tzv. "Generelu výstavby zoo" schváleného 12. srpna 1952.
Později došlo k revizím a změnám v generelu tak, aby vyhovoval potřebám
rozvíjející se zoologické zahrady. Žádost o první změny je zaznamenána již
v roce 1963.
Založení Zoo na Svatém Kopečku bylo zpočátku přijímáno
veřejností se značnou nedůvěrou. Zvláště vzdálenost od centra města se mnohým
jevila jako nevyhovující. Později se ale ukázalo, že bylo vybráno nejlepší místo
z celého blízkého okolí Olomouce. Nejvíce byl odsuzován chov zvěře v zajetí a
mnozí jej označovali jako týrání zvířat. Teprve postupným seznamováním
veřejnosti se životem zvířat a pravidelnými besedami s odborným výkladem byly
tyto názory vyvráceny. Také obyvatelé na Svatém Kopečku, zejména ti sousedící se
zoo, byli nespokojeni. Stížnosti se vyskytovaly hlavně v letním teplém počasí, a
to na zápach, který pronikal ze zoologické zahrady.
Již brzy po otevření se zoo stala vyhledávaným místem
rekreace a odpočinku a setkávala se s čím dál větší oblibou u veřejnosti.
V průběhu let se záměr založit zoo na Svatém Kopečku velmi osvědčil přesto, že
je vzdálená více než 10 kilometrů od centra Olomouce. Příznivé podmínky
v nadmořské výšce 360-390 metrů vyhovují rekreaci, turistice, cykloturistice,
houbaření a v zimním období i běžkovému lyžování. Mnoho návštěvníků zoo
nevynechá možnost prohlídky baziliky Navštívení Panny Marie. Svatý Kopeček se
stal centrem výletů i víkendové rekreace nejen obyvatel Olomouce a blízkého
okolí ale i návštěvníků ze všech vzdálených koutů naší republiky i ze zahraničí.
3. června 1956 byla zoo slavnostně otevřena. Prvním ředitelem
byl 8. března 1956 jmenován radou KNV RNDr. Václav Roubíček. Pracovalo v ní 17
zaměstnanců většinou bez odborného zoologického vzdělání, byli to především
nadšenci s vřelým vztahem ke zvířatům. V prvním roce se vybralo na vstupném
56 203 Kčs a to po 1 Kčs. V následujícím roce se vstupné upravilo na 2 Kčs pro
dospělé a 1 Kčs pro děti. Návštěvníci mohli zhlédnout převážně evropskou faunu.
Prvními obyvateli byli jelen karpatský, srnec, vlk, 10 mývalů, lišky, 1,0
dikobraz, různé druhy ptáků a údajně i černý kozel. O něco později přibyli
daněk, dingo, fretka, jezevec, plch, pavián pláštíkový, bažant diamantový, zlatý
a stříbrný, holub česká čejka, jestřáb, kachna pižmová, kalous ušatý, káně, kur
džunglový, andulka, páv, sova pálená a želva řecká. V závěru padesátých let
zoologická zahrada již chovala zástupce několika druhů zajímavých a exotických
živočichů (1,3 pavián pláštíkový, 2,2 aratinga jendaj, 0,2 malpa kapucínská, 2,2
kakadu růžový, 1,1 amazoňan modročelý, 1,5 makak rhesus, 1,5 makak jávský, 1,1
sovice sněžní, 1,1 kočka bažinná, 0,2 kočkodan bělozelený, 1,2 mangabej
pláštíkový (černý), 1,1 ara, 0,2 ženetka, 1,1 velbloud dvouhrbý, 1,0 dikobraz,
1,1 lama, 0,1 jelen, 1,1 pony), což se začalo kladně projevovat na návštěvnosti.
Vývoj směřoval k získávání nových geneticky kvalitních zvířat, sestavování
chovných skupin a párů schopných rozmnožování u vzácných a v přírodě ohrožených
druhů. U řady zvířat se tyto předpoklady dařilo plnit. V prvních dvou
desetiletích existence zoo se podařilo úspěšně rozmnožit dikobrazy, rysy,
jaguáry, levharty, několik druhů jelenů, daňky, muflony, kamzíky horské, zubry
evropské, z antilop pakoně modré, vodušky červené, antilopy losí a skákavé,
antilopy nilgau a přímorožce jihoafrické. Počet chovaných zvířat a jejich
druhové zastoupení postupně vzrůstalo z 12 druhů a 86 kusů v roce 1956, až k 378
druhům s téměř 1800 kusů v dnešní době. Stavy zvěře se zpočátku nezvyšovaly
úměrně s výstavbou, ale většinou byla zvířata získávána v předstihu, což
způsobovalo potíže s jejich umístěním, chovem i zazimováním. Zvířata byla často
v zimním období umístěna i v kancelářích. Nezřídka se stávalo, že během velmi
krátké doby bylo potřeba vybudovat zařízení náročná jak na peněžní prostředky,
tak na pracovní síly. Po finanční stránce zoologická zahrada pociťovala stále
nedostatek.
Ke konci roku 1958 se již udává, že v zoo bylo kromě
hospodářských budov je v objektu dřevěný barák na zazimování zvěře, kiosk pro
občerstvení, pokladna, chata-skladiště, garáž, kůlny, seníky a zděná budova pro
přezimování opic. Příspěvek odboru školství a kultury rady KNV činil 270 000
Kčs. Krajská zoo měla k 1. 1.1959 celkem 159 kusů zvěře v ceně 25 003 Kčs a 208
kusů krmné a produkční zvěře (králíci, morčata, krysy a slepice) v ceně 2 068
Kčs. Náklady na krmný den v té době činily 135 Kčs. Vedení zoo také jednalo o
prodeji dvou zvěřincových vozů na chov šelem s Československými cirkusy.
Koncem padesátých let bylo postavení zoologické zahrady
nelehké, což dokládá "Průvodní zpráva k rozvaze rozpočtových organizací
z poloviny roku 1959" podepsaná tehdejším ředitelem Dr. Roubíčkem, který se
vyjadřuje, že za současných finančních a personálních podmínek by bylo vhodnější
teprve tři roky otevřenou zoo zavřít. Dokonce hrozilo její úplné zrušení, v
"Protokolu o výsledku kontroly účetní evidence" z počátku roku 1959 se mimo jiné
píše:
Podle rozhodnutí Ministerstva školství a kultury ze dne 5.
srpna 1958 bylo stanoveno "Zrušit zoologickou zahradu na Sv. Kopečku u Olomouce,
neboť toto zařízení nemá pro svou další činnost zajištěny nejzákladnější
podmínky." V tomto svém rozhodnutí se pracovníci ministerstva opírali o výsledek
prověrky, kterou prováděli pověření odborní pracovníci. Pracovníci kontrolního
odboru (rady MěNV - pozn. redakce) na základě prováděné kontroly po zvážení
účelnosti tohoto kulturního zařízení jak po stránce kulturní tak i ekonomické se
s rozhodnutím ministerstva - zrušit Zoo na Kopečku u Olomouce - plně ztotožňují.
Při vytváření tohoto svého názoru jsme se opírali zejména o tyto skutečnosti:
• Po stránce kulturní:
1) Zoo je příliš vzdálena od Olomouce, čímž se snižuje návštěvnost.
2) Na návštěvnost má velký nepříznivý vliv i to, že zoo má k dispozici malý
počet zvířat a naprosto postrádá exotické, atraktivní druhy.
3) V ČSR je 11 zoo a z nich zoo na Kopečku má nejnepříznivější podmínky pro svou
existenci na základě čehož bylo rozhodnuto ji zrušit. Dovoz zvěře je omezen a
zdaleka nestačí pokrýt potřebu všech zoo. Při přidělování jednotlivých kusů
zvěře je Olomouci přidělována jen ta zvěř o kterou jiné zoo nemají zájem, takže
do budoucna není možno počítat s rozšířením zvěře o zajímavější druhy. Mimo to
v důsledku absolutního nedostatku vody ani by nebylo možno některé druhy zvířat
v zoo na Kopečku chovat.
• Po stránce ekonomické:
1) Zoo měla k 1. 1.1959 159 kusů zvěře v ceně Kčs 25 003,70 přičemž celkové
náklady na provoz zoo činily v roce 1958 Kčs 261 870,44 a bylo zde zaměstnáno
celkem 16 pracovníků. Na celkové náklady si zoo vytvořila vlastní příjmy
(vstupné) ve výši celkem Kčs 76 388,71 takže zoo byla ztrátová částkou Kčs
185 481,75.
2) Pro svoji odlehlost nemůže si zoo zajistit jako ošetřovatele zvěře kvalitní
pracovníky (přesto, že platové podmínky jsou poměrně výhodné). Jsou získáváni
pouze pracovníci duševně i fyzicky méně zdatní, čímž je dosahována nízká
produktivita práce.
3) Nízká návštěvnost (za celý rok 1958 celkem 49 936 návštěvníků) má značný vliv
na ztrátovost podniku a do budoucna není možno počítat s podstatnějším vzrůstem
návštěvníků.
4) Celkem je možno po stránce ekonomické zhodnotit situaci tak, že zoo prakticky
živoří, že vynaložené náklady na provoz zdaleka nejsou vyváženy kulturním
přínosem. Podstatné také je to, že ani do budoucna není možno počítat s větším
zvratem k lepšímu.
Na základě těchto skutečností doporučuje kontrolní odbor Krajskou zoologickou
zahradu na Kopečku u Olomouce zrušit. Aby však občané olomouckého kraje a
zejména pak mládež nebyli ochuzeni o toto jinak velmi důležité kulturní zařízení
doporučujeme vybudování zoologického koutku v prostoru města Olomouce, kde by
bylo možno umístit zvěř z Kopečku. Náklady na provoz zoo by se podstatně
snížily, zvětšila by se návštěvnost zoologického koutku, takže ztrátovost tohoto
zařízení by se snížila na minimum a snad by se dalo docíliti i vyrovnanosti
rozpočtu a soběstačnosti zařízení. Zvýšil by se jistě i počet návštěvníků z řad
školní mládeže, pro kterou by tyto prohlídky byly přínosem ve školní výuce.
60. léta
V šedesátých letech 20. století byl provoz zoo již zaběhnutý
a návštěvnost překročila sto tisíc osob za rok. Provizorní výběhy a
ubikace byly nahrazovány novými, z nichž některé zde stojí dodnes
v nezměněné podobě. Byly přepracovány první generely výstavby a
pokračovalo se v rozšiřování expoziční části zoo. Vznikly výběhy
psovitých šelem, výběhy jelenů evropských a východosibiřských, kamzíků,
muflonů a řada dalších. Byl rozšířen do té doby jediný vytápěný pavilon
opic a koncem šedesátých let vzniklo vivárium a první část pavilonu
šelem. Nesmí se zapomenout i na rozšiřování infrastruktury a na stavby
v zázemí zoo. Byly provedeny rozvody elektrické energie a vody,
postavily se sklady, garáže a dílny nutné pro rozrůstající se provoz
zoo, započalo se s budováním parkoviště pro návštěvníky. V letech
1965-1968, kdy se opět uvažovalo o zredukování počtu zoologických zahrad
u nás, byla i olomoucká zoo mezi navrženými a měla se změnit v zookoutek.
Naštěstí však k tomuto řešení nikdy nedošlo.
Druhové zastoupení se rozrůstalo podle možností ustájení,
převážně evropskou faunu chovanou v počátcích zoo vystřídaly exotičtější
druhy zvířat. V této době se již dařila odchovávat celá řada druhů
zvířat. Největšími lákadly počátku šedesátých let byla mláďata psů
dingo, vlků, opic či odchovaná medvíďata. Veterinární službu v této době
zajišťoval MVDr. Renda, později MVDr. Bronec. Od roku 1967 do zahrady
zajížděl MVDr. Ing. Vojtěch Benýšek CSc. z veterinární nemocnice ve
Chválkovicích.
Dobové materiály uvádí, že v roce 1961 zde pracoval zájmový
kroužek, v druhé polovině šedesátých let to byly již kroužky dva. Velkou
atrakcí od roku 1963 byla dětská jízdárna provozovaná o nedělích a
svátcích. V zoo i mimo ni byly pořádány besedy a přednášky doplněné
krátkými filmy nebo promítáním diapozitivů. Z této doby je známo také
několik druhů plakátů, snímacích obtisků a letáčků. Byly publikovány
články v denících Nová svoboda, Svobodné slovo, Práce, Lidová demokracie
a Zemědělské noviny, spolupracovalo se i s městským rozhlasem po drátě.
Do kin byly zhotovené diapozitivy. O nedělích a svátcích fungovala
původcovská služba i se skupinovými výklady. Už tehdy se rozvíjela dobrá
spolupráce s výstavištěm "Flóra Olomouc", kdy zoo na tuto výstavu dodala
v roce 1967 tři druhy vodních ptáků a jeden druh exotického ptactva.
V druhé polovině šedesátých let byl vydán průvodce s mapkou k 10. výročí
otevření zoo a o dva roky později následoval další.
Zdroj: oficiální web
Zoo Olomouc (2011)
|
|