Zdeněk Sokolíček a založení ZOO Parku Vyškov

Zoo Park Vyškov


	Zdeněk Sokolíček a založení Zoo Parku Vyškov
	Zdeněk Sokolíček (1921 - 1994) Pravděpodobně bez obrovské lásky Zdeňka Sokolíčka ke zvířatům všeho druhu a pevné vůle dotáhnout myšlenku zřízení koutku živé přírody do konce, by ve Vyškově dnešní zoopark zřejmě nebyl. Jeho život byl nesmírně pestrý a plodný. Před válkou začal studovat v Bratislavě na filmové akademii obor kamera. Do toho však přišla válka, samostatný Slovenský štát a tak následoval návrat do Vyškova. Krátkou dobu se živil jako fotograf v ateliéru Krupička. Po válce působil ve vyškovském muzeu. Patrně klíčový přelom nastává v roce 1953, kdy se zakládá v Brně zoologická zahrada a Sokolíček stojí u jejího zrodu. Jako její zaměstnanec zde pracuje plných sedm let. Zvířata, která byla nemocná a potřebovala zvláštní péči, si vozil vlakem do vyškovského bytu. A tak se stalo, že velbloud obýval zahradní domek v bývalé školní zahradě, v bytě se léčil vlk, (což znamenalo pro rodinu odpis slamníku a jedné peřiny). Pak se zde vystřídali další pacienti jako například jelen, laň, po nábytku poletovaly sovy, zřídil si doma akvária a terária, z nichž často vylézali hadi všeho druhu, škrtiči i jedovatí. Choval bílé myši, pakobylky, jedovaté pavouky, želvy, čolky, mloky, psy a kočky různých plemen. Každý den po jeho návratu z Brna, začínala rutinní práce, která často trvala až do rána: krmení, čistění, léčení… Mnohdy ani nespal. Začátkem šedesátých let odešel po neshodách s tehdejším vedením ze Zoo Brno a tři roky pracoval jako dělník ve vyškovské Destile. Pověst odborníka na zvířata mu však už zůstala a mnozí toho bezezbytku využívali. Tu mu někdo přinesl nemocnou kočku, tu zatoulaného psa, jindy vojáci přivezli poraněnou srnu postřelenou od pytláka, lišky a jiná zvířata. Bylo jasné, že tak to dál nemůže fungovat. V tu dobu začal koketovat s tehdejším vedením Městského národního výboru. Podařilo se mu přesvědčit městské funkcionáře, aby mohl vybudovat v sousedství zámecké zahrady na ploše 30 krát 150 metrů malý „zookoutek“. V roce 1964 byl tento projekt schválen. Zdeňku Sokolíčkovi se podařilo pro svou věc strhnout z počátku několik čtrnáctiletých až šestnáctiletých kluků, později se v akci „Z“ připojila široká veřejnost. Když si představíme, že se s budováním Koutku živé přírody, jak se v té době nazýval, začalo v dubnu 1965 a 8. srpna téhož roku se slavnostně otevíral, jistě se jedná o úctyhodný kus práce. Zvířata získala důstojný nový domov a Zdeňku Sokolíčkovi se splnil jeho dávný sen: Vyškov má své vlastní zoo! „Ovšem i pak se toho v našem bytě moc nezměnilo. I nadále zde s námi sdílela bydlení zvířata, potřebující individuální péči,“ vzpomíná neteř Simona Hoferová – Kollárská. „V obýváku malého bytu na Husově ulici řvaly opice i nadále jme měli hady – škrtiče, pět pražských krysaříků a taky nosála. Azyl u nás našlo všechno živé, co kdo přinesl. Všude puch a žádné soukromí,“ uzavírá paní Kollárská své vyprávění o svém strýci také z obrácené strany mince. V osmdesátých letech odešel Zdeněk Sokolíček do zaslouženého důchodu. Sil ubývalo stejně jako financí v městské kase. Zařízení rapidně chátralo a bylo třeba rekonstruovat klece, výběhy, hospodářské budovy. Na přelomu osmdesátých let se stal „zookoutek“ dokonce zimovištěm cirkusových zvířat nacházejících se ve zbídačeném stavu. Těžko to nesl zakladatel tohoto zařízení, jež bylo ještě nedávno chloubou města. Po dlouhé debatě mezi radními se v roce 1991 rozhodlo o dalším osudu „zookoutku“. S cirkusy byly rozvázány smlouvy o zimovištích a začala nová éra. To bylo právě toho roku, kdy Zdeněk Sokolíček oslavil své sedmdesátiny. Opět plný elánu se s novým ředitelem Josefem Kachlíkem zapojil do rekonstrukce bývalého Koutku živé přírody, přejmenovaného na Zoo Park Vyškov. Umírá o tři roky později. Při výstupu ze zoo do Zámecké zahrady ho připomíná busta z dílny místního keramika a výtvarníka Jaromíra Kotisy. Zdroj: oficiální stránky Zoo Parku Vyškov (2011)