 |
 |
| |
| |
|
|
| |
Historie Zoo IRIS |
|
 Základ plzeňské zoologické zahrady byl položen dne 2.
září roku 1926, kdy na členské schůzi spolku Iris bylo rozhodnuto
najmout skleník na vojenské plovárně v Plzni v Doudlevcích, zřídit
z něho pěstírnu rybek a jeho okolí proměnit v zoologickou zahradu.
V tehdejším Československu existovala teprve jedna jediná zoo zřízená
německými milovníky přírody v Liberci (1919) a profesor Janda
v Praze musel vynaložit ještě mnoho úsilí, aby až po dalších pěti letech
(1931) uspěl v záměru dát zoo i hlavnímu městu. Pochopitelně
existovala ptačí rezervace "Lumpepark" v Ústí n. L. (1908) a
zoo na Lešné u Zlína, patřící rodu Seilernů (1929). Zároveň
existují nebo vznikají zařízení obecně neznámá a již zaniklá – jako
soukromá zoo barona Haase na hradě Bítov, zoo Am Berg v Mariánských
Lázních nebo baťovská zlínská zoo či pražské vivárium Grébovka.
Samotný spolek Iris měl v té době (1926) za sebou
již 25 let existence a jeho počátky spadají již do roku 1899. V prosinci
tohoto roku byla v Plzni pořádána výstava spolku pro pěstění drůbeže, na
níž byla plzeňské veřejnosti poprvé předvedena skutečná akvária osázená
rostlinami. Zde se blíže seznámili přátelé akvaristiky, kteří se po
různých peripetiích sdružili v Kroužek přátel akvárií a terárií. K tomu
došlo 7. května roku 1901. Dne 22. listopadu téhož roku byly schváleny
stanovy spolku a tajným hlasováním bylo pro spolek zvoleno jméno Iris.
Spolek vyvíjel aktivitu až do začátku první světové války a
roku 1913 měl 33 členů. Během války žádnou činnost nevykonával, neboť
mnoho jeho členů narukovalo na frontu, ale právně existoval nadále. Roku
1920 byla činnost spolku obnovena a již roku 1925 měl spolek 85 členů.
Ještě tento rok uspořádal spolek u příležitosti svého pětadvacetiletého
trvání jubilejní akvaristickou výstavu. Od roku 1926 až do roku 1953,
kdy spolek zanikl, se jeho činnost stále více zaměřovala na zajištění
provozu zoologické zahrady.
Na její vybudování bylo v roce 1926 pracovnímu odboru spolku
poskytnuto 705 Kč, což byl na podobný záměr obnos skutečně nepatrný.
Skleník se svým okolím byl získán bezplatně na dobu dvaceti let. Již po
třech měsících od rozhodnutí o založení zahrady, tedy v prosinci roku
1926, dochází "díky usilovné práci" k otevření skleníků a akvárií a tří
voliér s dravými ptáky, liškami a šakalem z Habeše. Předsedou spolku byl
v tomto roce zvolen profesor Bohuslav Vlk, ředitel reálky v Praze –
Vinohradech, což dokládá, že členská základna spolku se neomezovala
pouze na Plzeň. Provoz zahrady spolek zajišťoval ze členských příspěvků
a ze získaných sponzorských darů, vstup do zahrady byl volný. V roce
1927 se zahrada rozšířila o srnčí ohradu a o dvě opice jménem Šorl a
Minda (makak jávský). Zároveň bylo správou vojenské plovárny
zakázáno chovat lišky a šakala, a to kvůli zápachu. Počet členů spolku
stoupl na 120.
 Zahrada nejprve neměla ředitele, ale správce, což byl
nejprve A. Lokajíček (1926-32) a později A. Pavlík (1932 –
1953). Název správce je ještě uveden pro S. Oleskiewiče na počátku
řízení zoo jednotným národním výborem. V období Parku kultury a oddechu
(PKO) měla zahrada svého vedoucího. Byli to J. Hájek, Z.
Veselý, I. Hašková-Svobodová a Z. Kožíšek.
A co samotná zvířata? Například počátkem roku 1940 zahradu
silně mění příchod prvních lvů, levhartice, vlčice a medvědů. Do té doby
patřily k největším zvířatům daňci. Málo je známa skutečnost, že zoo
v té době krátce byla v soukromých rukou. Nejen v průběhu války se
spolek IRIS obrací velmi často ve své korespondenci na různé banky,
spolky a organizace se žádostmi o dary či subvence na údržbu, materiál i
krmení pro zvířata. Hlavním obchodním partnerem a dodavatelem zvěře je
zoo v Praze, dále cirkusy, soukromí majitelé zvířat i zahrady v Německu.
Asi nejunikátnějším zvířetem je medvěd malajský (1942).
Počátkem 50.let začíná mít tradici setkávání českých
zoologických zahrad (Liberec, Praha, Děčín, Dvůr Králové, Ostrava,
Brno). Z jednotlivých zasedání (např. 1951) se správce
Pavlík vrací vždy pochválen za vzhled zahrady, ale s doporučeními na
změnu statutu a s narážkami na miniaturní rozlohu. Postupně začíná být
všem, včetně členů a vedení spolku IRIS, jasné, že spolkové vedení
zoologické zahrady je anachronismus a stav je neudržitelný. Proto
souhlasili s převedením pod Národní výbor města Plzně a nepřijali
eventualitu "družstva zoologická zahrada". Celý proces byl však urychlen
a využit opozicí v rámci spolku i mimo něj, a tak dne 1.9.1953 přechází
zoo pod vedením správce Oleskiewiče, po likvidační valné hromadě spolku,
pod křídla NV. Spolek vyvíjel činnost 52 let. Na jeho tradici navázal
počátkem 90.let klub přátel Zoo Plzeň, dále název IRIS používá časopis o
zoo a stejnojmenné občanské sdružení usilující o podporu zahrady.
Zároveň v tradici chovatelské činnosti prvotního spolku pokračuje rodina
plzeňských akvaristů.
Dne 15.6.1957 nastupuje do vedení zahrady Josef Hájek. Na
přelomu let 1958 a 1959 vznikl v Plzni PKO, který soustředil řadu
nesourodých kulturních organizací, vč. zoo. Ještě v Doudlevcích se
objevují první velká zvířata jako velbloud, lama krotká, pakůň, jak,
zebu, sajga, nilgau nebo puma. Ve starší historii totiž kopytníky
zastupoval např. muflon, srnec, daněk, osel apod. Ve skladbě druhů
figurují řadu let i vlk, dingo nebo kojot.
Od roku 1959 uvažovalo město intenzivněji o přesunu zoo na
Lochotín. V únoru roku 1958 vypracovala pro město Plzeň "Investiční úkol
na výstavbu zoologické a botanické zahrady v Plzni" Zoo Praha, konkrétně
Dr. Purkyně a Ing. Turek (jehož poradní hlas stál i u vzniku dalších
zoo). Konečně rada MNV schvaluje tento úkol 21.4.1961.
V některých pramenech kolují rozporné údaje o datu infekce
antraxu, která po řadě let dohadování o přesunu zahrady tento přesun
pomohla realizovat. Díky MVDr. Maxovi a jeho příspěvku z Výroční zprávy
Zoo v roce 1981 je bezesporné, že infekce se poprvé projevila u pum
amerických 8.9.1961. Dle zachovaných karet zvířat víme, že jí podlehli
také mj. levhartice, lev César nebo jezevci. Proto v roce 1962 byla
zahrada uzavřena a teprve v roce 1963 je otevřeno provizorní staveniště
zoologické zahrady na Lochotíně.
Dále viz. Historie Zoo Plzeň
Autor: Martin Vobruba
|
|
|
|
|
