|
Historie Plzeňské zoo začala již ve 20. letech 20. století - vznikem a
více než třicetiletou existencí předešlé zoologické zahrady - Zoo IRIS v Doudlevcích - viz. Historie
Zoo IRIS. Ta byla po propuknutí anthraxu (sněti slezinné),
v roce 1962, definitivně uzavřena a v následujícím roce bylo otevřeno
provizorní staveniště nové zoologické zahrady na Lochotíně.
V říjnu 1963 přivítal západočeský denník Pravda otevření nové
zoo článkem "Až budeme mít žirafu". V zoo bylo v té době několik prvních
voliér a výběhů, upravován byl pavilon Z - domov papoušků, opic a plazů.
Zároveň vznikla stálá akvarijně-teraristická výstava (v některých dobách
i prodejna) v centru města, zvaná dnes prostě AKVA-TERA. Na Lochotíně se
začínalo prakticky od nuly - s pouhými 29 druhy zvířat. Zoo byla
nadlouho staveništěm a mnoho provizorií sloužilo dlouhé roky. Více
expozic prodělalo řadu kosmetických úprav i zásadnějších rekonstrukcí,
do poloviny 90. let však převažovaly mříže, pletiva, beton a kachlíky. Stavební vývoj probíhal díky nadšení zprvu rychle (před
otevřením zde bylo odpracováno 76 896 brigádnických hodin), později bylo
vše složitější. Například těsný medvědinec zřízený Škodováky sloužil do
roku 1998. V 70. letech vznikly výběhy pro antilopy, záložní skleníky,
salaše, voliéry malých dravců, "velbloudinec", dolní africký výběh.
Pavilon šelem sloužil od roku 1978. Významným mezníkem je rok 1981. Za přispění Ing. Josefa
Vágnera se slučuje zoo a sousední botanická zahrada (BZ) v ojedinělý
objekt, který nemá v Československu obdoby. Nový objekt vystupuje z PKO
a osamostatňuje se. V polovině 80. let vychází první skutečný průvodce po zoo.
Mluví se v něm o brzkém vzniku medvědího výběhu, expozic žiraf,
tlustokožců, pavilonu ptáků, pavilonu opic, bazénu lachtanů a výstavbě
horního afrického výběhu. Bohužel byla realizována jen posledně zmíněná
akce a většina fotografií pro tuto mystifikující brožuru byla pořízena v
Zoo Dvůr Králové nad Labem. Expoziční vývoj zoo opět ustrnul. Koncem 80. let vzniká záměr na stavbu velkého skleníku.
Budova o rozloze 450 m2 je zpřístupněna roku 1993 s jedinečným složením
sukulentů a plazů Madagaskaru, Afriky a Kanárských ostrovů. Počátkem 90.
let se začíná zpestřovat druhová skladba a objevovat progresivnější
stavební prvky. Nová koncepce vývoje je dána až s generelem po nástupu
současného vedení roku 1996. Začínají rekonstrukce nejhorších expozic,
preferovány jsou nyní suché a vodní příkopy, ostrovní chov opic, mizí
kachlíky a železa, která jsou vystřídána sklem, zkrátka jsou členěny
kroky pro přeměnu zastaralé zvěřincové zoo klecového typu v přírodní biopark. Bylo rozhodnuto pojmout areál jako několik celků
reprezentujících světové zoogeografické oblasti, a pokud možno ustoupit
od klecí a voliér pro jednotlivé druhy ve prospěch biotopových smíšených
zoologicko-botanických expozic s co největší vypovídající hodnotou.
Vznikla naučná stezka, objevily se nové expozice, druhy a odchovy. "Zoo
- diplomacií" byl z Indonésie, v ČR poprvé, na podzim roku 1997 získán
pár nejmohutnějších ještěrů světa - varanů komodských. V
Zoo na Lochotíně se především od počátku začalo bohatě
plnit terárium, jeho druhová skladba pak málokdy nemívala nějaký klenot.
Postupně se zde vystřídalo mnoho forem krokodýlů, včetně např. krokodýla
novoguinejského, Moreletova, bahenního, tomistomy; dlouho zde byli
aligátoři američtí. Roku 1980 byl odchován první kajman paraguayský v
historii československých zoo. Chov vzácných aligátorů čínských trvá od
roku 1969. Z ještěrů mohli návštěvníci spatřit např. teju žakruarú, oba
druhy jedovatých korovců, několik druhů varanů nebo leguána nosorohého.
Mezi želvami se krátce objevila i želva sloní, k dlouhodobým exponátům
patřila matamata a kajmanky dravé, které se zde rozmnožily, bylo
docíleno i odchovu želv bahenních a v poslední době prvoodchovu a
opakovaných odchovů želv ostruhatých v zoo ČR. Mezi zajímavé odchovy
hadů patřily anakondy velké, anakondy žluté, krajty tmavé nebo hroznýši
kubánští, nejnověji i krajty kobercové. Do druhové skladby se v 90.
letech zařadili i madagaskarští hroznýši - psohlavý a Dumerillův, pro
AKVA TERA byla sestavena velká kolekce užovek rodu Elaphe.
Zoo Plzeň byla dlouho proslavena především pravidelnými
odchovy dvou druhů. Prakticky v této zoo byly položeny základy českého
chovu sovice sněžné a ocelota velkého. Mezi zajímavé dřívější odchovy
patří první malí českoslovenští plameňáci z let 1983 a 84 (k nimž se po
čtrnáctileté odmlce připojil i umělý odchov), druhý umělý odchov kondora krocanního v republice a několik umělých odchovů hyeny žíhané. V 80. a
90. letech se dále podařily mj. úspěšné odchovy zeber, krajt
tygrovitých, amazoňanů modročelých, servalů, vlků hřivnatých, přímorožců
šavlorohých a makaků lvích. Tři posledně jmenované druhy jsou již
zařazeny do tzv. EEP - Evropských záchranných programů. Mezi nejzajímavější chovance minulých dob patří také vačice
opossum, klokani stepní, kusu liščí, vakorejsek čtyřprstý, tany,
poloopice poto, outloni, kočkodani světlobřiší, pásovci, pes hyenovitý,
kočky slaništní, medvědi lední, ušatí a baribalové, fret kočičí, ovíječi,
kojot, tygr sumaterský, indočínský, indický a ussurijský, serval,
karakal, daman kapský, kulan, gazela dorkas, sajga tatarská, kozorožec,
adax, buvol kaferský, pratur, několik druhů zoborožců, čáp indický a
sedlatý, pelikán kadeřavý, kolekce papoušků alexandrů, labuť zpěvná,
kondor velký a krocanovitý, orel mořský a královský a další.
Zdroj: oficiální stránky
Zoo Plzeň (2011)
|
|