!!! Speciální stránka pro zadání nové zoo, doplnění či opravu stávajících údajů  !!!  •  !!! Special page for entering a new zoo, addition or correction current info !!!
 
Zoologická zahrada Praha
 
     
  Historie Zoo Praha  
  Boj o zoo
     V prvním desetiletí 20. století se naplno rozhořely diskuse o zřízení zoologické zahrady v Praze. Předmětem sporů tentokrát nebylo vlastní zřízení této instituce, o jejíž prospěšnosti pro město již téměř nikdo nepochyboval, jako spíš její pojetí a umístění. Hlavními postavami se stali cestovatel Vilém Němec a středoškolský profesor Jiří Janda. Několik let trvala ostrá polemika obou významných osobností a ačkoliv šlo oběma vlastně o totéž, výsledkem bylo další zdržení projektu na založení zoologické zahrady.

Janda versus Němec
     Mezitím se totiž ozývaly hlasy na zřízení zoo i mezi členy městské rady, do jisté míry i zásluhou tehdejšího pražského starosty dr. Groše, který této myšlence velmi přál. Když se v roce 1906 sešla na Staroměstské radnici celá městská rada, bylo rozhodnuto, že menší zoologická zahrada vznikne na Štvanici. Přípravami byl pověřen prof. Janda, což Vilém Němec, jenž se dva roky před tím vrátil z mnohaleté cesty po Africe, nesl značně nelibě. Projekt zoo na Štvanici byl sice podrobně rozpracován, a to včetně finanční rozvahy či rozmístění jednotlivých staveb a nakreslení plánů, nebyl však nakonec realizován. I když odhlédneme od skutečnosti, že Štvanice s rozlohou pouhých 16 000 m2 rozhodně nepatřila k nejvhodnějším lokalitám pro stavbu zoo, zasloužil se o ztroskotání projektu hlavně Vilém Němec s jeho ostrou kritikou. Sám navrhoval umístění zoo na Strahově, což byl sice pozemek větší, ale rovněž nepříliš vhodný.

Léta příprav
     Ani v první desítce let nového tisíciletí se tedy nepodařilo zoologickou zahradu vybudovat. Když byl zamítnut projekt zoo na Štvanici, následovaly další roky plné polemik, úvah a diskusí. Právě v této době zintenzivněl prof. Janda své úsilí a neúnavně přesvědčoval veřejnost i úředníky o nutnosti zřídit v Praze zoologickou zahradu.
Přišla první světová válka a jak říká sám prof. Janda:
„V ní arciť usnuly všechny takové snahy. Ale hned s naším osvobozením znovu se probudily… A právě do těchto dob spadá první vážná pobídka, jež vyvinula se časem v dnešní akci. Bylo to koncem roku 1919, kdy v poradním sboru přírodovědecko-matematickém ministerstva školství a národní osvěty dán byl návrh, aby ministerstvo samo chopilo se iniciativy ke zřízení zoologické zahrady v Praze. Rok nato jmenován byl i komitét, který se tou záležitostí má zabývati, a ministerstvo školství a národní osvěty později pověřilo mně, aby se přípravných prací ujal.“


Ministerstvo školství a národní osvěty
Č. j. 27996/23-IV.
V Praze dne 18. března 1923
Panu
        Jiřímu Jandovi
        Profesoru čs. akademického gymnasia v Praze II. Na příkopě
Pověřuji Vás vedením přípravných prací pro zřízení projektované zoologické zahrady v Troji a očekávám, že jak jste již svojí prací prokázal i nadále se vynasnažíte, aby zahrada ta, jejíž potřeba pro vědeckou, badatelskou, vyučovací a osvětovou činnost jest uznávána, mohla z Vašich odborných rad a zkušeností býti zřízena co nejdříve.
Ministr:
Bechyně v. r.



     Navzdory dalším útokům ze strany Viléma Němce i dalších osobností, mimo jiné i spisovatele Ignáta Herrmanna, prof. Janda vytrval a obklopen úzkým kruhem lidí zanícených pro myšlenku zoo podobně jako on sám pokračoval v přípravných pracích. V několika publikacích vysvětloval poslání budoucí zoologické zahrady a seznamoval s jejím uspořádáním.

Výběr místa pro zoo
     Jedním z prvních rozhodnutí, která musel učinit, byla volba vhodného místa. Ministerský rada státní regulační komise dr. E. Schwarzer tehdy navrhoval k výběru 14 míst v obvodu Velké Prahy. Jednalo se o tyto lokality: Cibulka, Košíře, Troja, Petřín, Strahov, Kinského zahrada, Vysočany, Štvanice, Kanálka, Klamovka, Stromovka, Letná, Šárka, Hloubětín – údolí Rokytky. Prof. Janda od samého začátku projevoval zájem o trojské území, které podle jeho názoru nejlépe splňovalo požadavky budoucí zoologické zahrady. Významným momentem při rozhodování se stala skutečnost, že velkostatkář Alois Svoboda daroval v roce 1922 státu pozemky v Troji, z nichž byly 24 hektary určené právě pro zoo.


Č. j. 13523 
Strana první
Snímek
Ohlášeno u berního úřadu v Karlíně dne 11. října 1922 k č. 3225.

Spis notářský

Dne sedmého října roku tisícího devítistého a dvacátého druhého dostavil se ke mně Stanislavu Pavlíčkovi, notáři v Praze VII/974 do mé notářské kanceláře mě osobně známý a svéprávný  pan Alois Svoboda, velkostatkář v Troji č. p. 7 a podal ve spis následující

- - - - - - - - Prohlášení o daru - - - - - - - -

pan Alois Svoboda, velkostatkář v Troji u Prahy, prohlašuje, že dobrovolně a neodvolatelně k oslavě 70ti letých narozenin našeho prvního presidenta Tomáše Garrika Masaryka na památku založení naší Československé republiky a  uctění dvěstěpadesátiletého výročí úmrtí Jana Ámosa Komenského  v ě n u j e   za podmínek dále uvedených v rámci Národního fondu Masarykova … Československé republice pozemky v Troji, patřící k velkostatku pana Aloise Svobody a vyznačené v připojeném soupisu…

- - - - - úhrnem 82 ha 00 a 52 m2, čili 228004 (dvěstědvacetosmtisíc-čtyři) sáhů - - - - -

Věnování děje se vesměs mimo služebnost níže uvedenou závad prostě a k tomu účelu, aby pozemků těch bylo použito pro vybudování osvětových a sociálně humanitních zařízení ve prospěch mládeže…
Dárce souhlasí v zásadě, aby místa po levé straně zámečku, směrem od řeky, se použilo ku zřízení zoologické zahrady…


     První část pozemků byla nicméně převedena na zoo pachtovní smlouvou až v roce 1928, a to na 99 let. V roce 1924 vyšel v novinách Jandův článek „O místě pro naši zoologickou zahradu“, v němž rekapituluje nejprve obecně požadavky na ideální umístění zoo a poté vypočítává všechny výhody, kterými trojský pozemek tyto nároky splňuje. Mimo jiné píše:
„Máme pozemek, jenž by vzbudil závist všech odborníků. Skály, jež jinde dlouho a nepřirozeně se budují, rovina, svah i áhorní větrné prostranství a především starý, romantický porost. A to vše v amfiteátru, směřujícím k poledni.“

Vznik družstva
     Zdálo by se, že rychlé výstavbě zoologické zahrady již nic nebrání. Ve skutečnosti se i nadále vlekly spory a veřejné polemiky o vhodnosti vybraného místa, které opět zpochybňoval především Vilém Němec. Neúnavný prof. Janda bojoval za sen svého života dál. Záměr vybudování zoo se však setkával i s potížemi finančního rázu. Prof. Janda se netajil přesvědčením, že taková instituce, jakou je zoologická zahrada, musí být podporována z veřejných prostředků, ovšem neochota ze strany státních a městských zástupců vedla stále zřetelněji k tomu, co se nakonec také uskutečnilo: k založení družstva. Ustavující valná hromada „Hospodářského, nákupního a stavebního družstva Zoologická zahrada v Praze“ se konala 21. května 1926 na Staroměstské radnici za účasti 37 členů. Čestným předsedou družstva se stal prof. Jiří Janda. Do rejstříku bylo družstvo zapsáno 22. června 1926.
     Jedním z prvních kroků nového družstva bylo objednání plastického sádrového modelu budoucí zoo včetně doprovodné brožury. Model byl vystaven nejprve na Staroměstské radnici, poté na výstavišti v Holešovicích a nakonec v Trojském zámku. Plán zoo i model byly dílem arch. prof. Karla Maška. Byl na svou dobu značně velkorysý a počítal dokonce s benzínovou dráhou, která by vozila návštěvníky po vybrané trase po zoo.
     Po náhlém úmrtí arch. Maška byl projekt budoucí zoo zadán kancelář Carla Hagenbecka v Hamburku.  Ta vypracovala nové rozsáhlé plány a kolorovaný modelů. Bohužel plány byly z větší části nepoužitelné a jediné, co podle nich v zoo vzniklo, byl takzvaný vlčinec, velká voliéra dravců  řada menších dvojvoliér pro exotické ptáky. Dalšími plány pak byl pověřen arch. Fuchs.
     Konečně tedy bylo možné začít s konkrétními projekty na výstavbu zoo. V první etapě se počítalo s vybudováním expozic na 8 hektarech v dolní části sreálu. V červnu 1927 bylo zadáno oplocení tohoto pozemku (bylo dokončeno v listopadu) a začalo se s budováním vodovodu. V roce 1929 převzalo družstvo další část pozemků v Troji a město Praha přislíbilo, že provede sadové úpravy abude se podílet na stavbě cest.
     Přípravné práce navzdory přetrvávajícím finančním těžkostem a za značného zájmu veřejnosti i tisku pokračovaly a dne 28. září 1931 bylo konečně „zpřístupněno staveniště zoologické zahrady“.

Válečná léta v zoo
     Válečné roky 1939–1945 silně omezily vývoj pražské zoologické zahrady, a to jak ve výstavbě, tak i v opatřování zvířat. V tomto období nebylo prakticky žádné obchodní ani jiné spojení s ostatními zoologickými zahradami na světě. Finanční prostředky si zoo opatřovala všelijak, a to jednak příspěvky od města i státních orgánů, jednak různými dary, peněžitými i jinými, třeba v podobě krmiv, drobného technického vybavení apod.
     Peníze se získávaly i dalšími způsoby – například zaměstnanci zoo provozovali „cirkusová představení“, ve kterých sami vystupovali s cvičenými zvířaty nebo dokonce jako artisté. Od konce dubna 1939 se cirkus konal ve vypůjčeném cirkusovém stanu, od jara 1939 v neděli i ve všední dny. Čistý výnos činil ročně kolem 45 000 Kč, což tehdy nebyla částka nijak zanedbatelná. V roce 1940 bylo během 110 dnů uspořádáno 258 představení, jež celkem vynesla 68 000 Kč. V roce 1940 to činilo při 200 představeních 67 000 Kč. V roce 1942 byl postaven stálý dřevěný cirkusový stan, ve kterém se konala vystoupení už v sezoně roku 1943 a pak až do roku 1951. Od té doby sloužil „stan“ jako skladiště transportních beden a jako karanténa. Zbourán byl až v roce 1986 a na jeho místě byly vybudovány expozice pro lachtany a tučňáky.
     Počátkem okupace působil jako ředitel pražské zoo RNDr. J. V. Staněk. Od 1. listopadu 1939 ho na celé válečné období vystřídal MVDr. Jan Vlasák, a to až do 16. července 1946. Za dr. Vlasáka se v zoo rozvinulo válečné „místní“ hospodářství, v němž se pěstovaly různé druhy zeleniny, vojtěška, tráva, kukuřice a další plodiny, takže se zoo stala pokud jde o zmíněná krmiva téměř soběstačná. Maso pro šelmy a další masožravá zvířata se dováželo hlavně z venkovských jatek. V roce 1940 byla zahájena stavba hospodářských budov, které slouží v podstatě dodnes. Celý komplex je označován jako „statek“ a od července 1941 tu byli ustájeni tažní koně a skladována různá krmiva včetně sena a steliva na půdě.
     Charakteristické je, že se právě v období válečných let, konkrétně od roku 1940, v pražské zoo na popud vedení družstva soustředila skupina význačných českých vědců a techniků, kteří řešili novou koncepci a rozvoj zoo (uskutečnily se do značné míry v poválečném období) a kteří se značnou měrou zasloužili o zachování zoologické zahrady. Mezi nejznámější osobnosti patřili prof. Komárek, prof. Kurz, prof. Bílek, prof. Breindl, prof. Kavina a prof. Bechyně. O stavební rozvoj zoo se zasloužil zvláště prof. Bechyně (jím navržený pavilon vodních ptáků stojí dodnes a čeká na nezbytnou rekonstrukci), o chovatelství pak prof. Bílek, jehož zásluhou se do pražské zoo dostali koně Převalského.
     Pozoruhodné ale je, že stavy zvířat se v době válečných let nijak podstatně nesnižovaly. Koncem roku 1940 bylo chováno 982 kusů zvířat v 287 druzích: 247 savců v 75 druzích, 638 ptáků ve 194 druzích, 97 ostatních v 18 druzích. Během dalších let pak bylo chováno v průměru ročně 1000 jedinců, z toho asi 250 savců, 650 ptáků a 100 plazů, ryb i zástupců dalších skupin živočichů.
     Dne 9. února 1944 se pražská zoo mohla pochlubit 893 zvířaty v 302 druzích. Z německých zoologických zahrad bylo v té době evakuováno do Prahy asi 75 zvířat. Patřila k nim především legendární hrošice (tedy samice hrocha obojživelného) Zuzana z Berlína, kde přežila všechny útrapy náletů a zůstala pak v pražské zoo do konce života. Dále to byl pár dospělých lvů a tři mladí lvi, pár antilop nilgau, pár lam guanako, několik poníků, lam krotkých, jaků domácích, bizonů a dalších zvířat. Pocházela především ze zoo v Drážďanech, postižené silným bombardováním v únoru 1944.
     Po osvobození čítal v červnu 1945 stav zvířat v pražské zoo 1022 jedinců, z toho 251 savců, 580 ptáků a 201 plazů, obojživelníků, ryb a bezobratlých. V roce 1947 se pohyboval počet zvířat kolem 1100 jedinců v 360 druzích, o které pečovalo pouze 12 ošetřovatelů. V roce 1948 už se stav zvířat zvýšil na 1360 kusů, z toho bylo 560 savců, 700 ptáků a 100 plazů a ostatních. V tomtéž roce byl také nákladem 2,5 milionu korun postaven tehdy velmi moderní pavilon opic o rozloze 56 x 11 metrů.
     V roce 1950 dochází v pražské zoologické zahradě k významné změně. Výnosem ministerstva informací a osvěty ze dne 18. prosince přestává být zoologická zahrada družstvem a stává se zařízením státní správy pod přímou správou ÚNV (Ústředního národního výboru Prahy) a pod dohledem MIO. Veřejné podíly (asi 95%) byly převedeny na ÚNV. Soukromé podíly měly být členům proplaceny. Legislativní řízení bylo ukončeno v roce 1951. Finanční prostředky pro provoz i rozvoj zoo tak byly v celé výši zaručeny z rozpočtu ÚNV. Mimoto zoo čerpala některé částky určené na speciální účely z fondů ministerstva.

Zoo Praha a Zoo Peking
     Pražská zoologická zahrada navázala krátce po vyhlášení Čínské lidové republiky v roce 1949 velmi přátelské styky se zoologickou zahradou v Pekingu. Ty vedly především k vzájemné výměně a darům zvířat. Pekingská zoo tak darovala pražské zoo řadu vzácných divokých zvířat, žijících na území Číny. Některé druhy čínských zvířat chovala tak pražská zoo v historii poprvé (dary z Čínské lidové republiky podle protokolu oficiálně poskytoval Mao Ce-tung). 
     V roce 1952 navštívila pražskou zoo delegace Čínské lidové republiky a přivezla jako dar kolekci neobyčejných zvířat, která se stala atrakcí pražské zoo. Byl to především levhart mandžuský (Panthera pardus orientalis), samice, pár aligátorů čínských, dva velemloci čínští a 5 papoušků (2,0 alexandr malý - Psittacula krameri, 1,0 alexandr růžový - Psittacula alexandri a 1,1 alexandr šedý - Psittacula columboides), a další zvířata. Bylo to 22. listopadu 1952. O rok později, 13.11.1953, posílá pekingská zoo pražské zoo početnou zásilku zvířat, v níž je zvláště mladý samec tygra ussurijského, 3 makaci medvědí, 3 makaci tibetští, 3 jeleni sika, krajta tmavá, 2 bažanti stříbrní, 2 bažanti pestří (P. versicolor), 2 kobry indické a 5 velemloků čínských. 
     O rok později, 29.11.1954, posílá pekingská zoo mimo jiné samici tygra ussurijského pocházející z odchytu ze severního Mandžuska, dva páry alexandrů čínských, další krajtu tmavou atd. 
     V září 1956 se koná v pražské zoo slavnost 25. výročí otevření (28. září 1931). Na sympozium k tomuto výročí přijíždí také ředitel pekingské zoo Tsui Chan-p´ing a je srdečně uvítán ředitelem pražské zoo dr. Cyrilem Purkyněm, který sám doprovází vzácného hosta na prohlídce pražské zoo i města Prahy. Delegace pekingské zoo přiváží s sebou i mimořádný dar, samce pandy červené, vzácného čínského poddruhu Ailurus fulgens styani. K daru patří také další dva velemloci čínští (Andrias davidianus), 4 mandarinky (Aix galericulata) z přírody, a 2 luskouni krátkoocasí, zvaní pangolini, z jihu Číny (Manis pentadactyla).V roce 1956 posílá také pražská zoo pekingské zoo řadu zvířat, mimo jiné 1 nandu, 1,1 kondor velký, 2 hroznýš královský, 1 serval, 2 tukani obrovští a další zvířata, později také desítky chovných kanárů atd. 
     V roce 1957 získala pražská zoo z pekingské zoo 2 kobry královské, největší jedovaté hady světa. 30.11.1957 posílá také pekingská zoo pražské pár pand červených. A potom poskytla pekingská zoo pražské i světový primát. Poslala totiž 19.7.1958 dva samce bažanta tibetského (Crossoptilon crossoptilon drouyni) a posléze, 26.7.1958, i samici. Do té doby totiž tento vzácný poddruh nebyl mimo čínské území nikde na světě chován. Bažant tibetský je znám vědě od roku 1868, ale teprve v roce 1956 byl odchycen první živý jedinec výpravou zoo Peking v provincii Kam z oblasti horního toku řeky Mekongu. 
     V červenci 1958 také z Číny přibylo poprvé do pražské zoo i 5 jedinců podivuhodné želvy hlavce plochého (Platysternon megacephalum).
 


Zdroj: oficiální stránky Zoo Praha (2011)

 
   
WZD - Worldwide Zoo Database
2009 - 2016
Zdroje a autoři: WZD, oficiální stránky ZOO, oficiální tiskové a jiné materiály ZOO (není-li uvedeno jinak); Datum poslední aktualizace: 16. 12. 2017
Sources and authors: WZD, official websites of ZOO, official printed and other matters of ZOO (if it is not stated otherwise); Date of last actualization:16. 12. 2017
Všechny části tohoto webu (včetně obrázků, videí apod.) podléhají copyrightu autorů.   •   All parts of this website (including images, videos, etc.) are subject to copyright of authors.