| |
Nejstarší zoo ČR je sice v
Liberci, nicméně nejstarší existující českou zoo je Praha... Že to
nedává smysl? Ale ano. Liberecká zoo byla při svém založení sudetská,
tedy německá. Čili nejstarší českou je skutečně Zoo Praha. Ovšem i v
tomto tvrzení je třeba zdůraznit "dosud existující", jelikož několik
českých zoologických zahrad, které již dnes neexistují otevřelo své
brány ještě dříve než ta pražská (nejznámější je asi plzeňská Zoo Iris).
Historicky má
chovatelství exotických zvířat v Praze tak dlouhou tradici, že se
obdobnou může pochlubit jen málo měst na světě. Například naše erbovní
zvíře lev bylo v Praze (na Pražském hradě) prokazatelně chováno již roku
1280!!! O tom existují písemné dokumenty. Velmi výraznou a konec konců
světově významnou etapou chovatelství byl zvěřinec, který v roce
1534 založil Ferdinand I., rozšiřil Maximilián II. a později ještě více
rozvinul Rudolf II. Právě za
vlády Rudolfa II. se zvěřinec stal skutečně skvostným zařízením, které
se proslavilo po celé Evropě a dodnes je známé především kvůli údajnému
chovu dronte mauricijského (jinak zde byli lvi, tygři, levharti,
gepardi, medvědi, vlci, velbloudi,.jeleni, zubři, "indický osel",
"indické tele", pštrosi, pelikáni, bílí rarozi, papoušci, kolibříci,
perličky, krocani, velcí plazi...údajně dokonce orangutan). Tento zvěřinec,
později zvaný Lví dvůr byl na
Pražském hradě a doplňoval jej zvěřinec v Oboře Hvězda a Ovenec (dnešní Stromovka). Po smrti
Rudolfa II. zvěřinec začal postupně chátrat a zanikl jen asi 12 let před
vznikem oficiálně nejstarší zoo světa - Zoo ve Vídeňském Schönbrunnu.
Tím Praha v podstatě přišla o nejstarší zoo světa - navíc starší než ta
Vídeňská o více než 200 let!!! Rudolfinská menažerie však nebyla určená pro
veřejnost, návštěvníky zde tvořila výhradně šlechta (ostatně stejně jako
zpočátku ve Vídni), jen zřídka a vždy přechodně byl zvěřinec později
zpřístupňován i prostému lidu.
Dalším významným
zařízením, připomínajícím zoo byla v letech 1791 - 1895 (nebo 1884)
zahrada hraběte Canala zvaná Kanálka (v dnešních Vinohradech). Šlo v
podstatě o botanicko-zoologickou zahradu. Vedle hodnotných plemen
domácích a hospodářských zvířat, zde byly vystavováni místní i exotičtí
ptáci, ryby a dokonce i opice.
Na počátku 20.
století v roce 1906 vzniklo v parku Grébovka (dnešní Havlíčkovy sady)
Vivárium Leknín (známější jako Vivárium Grébovka či Gröbovka). V tomot
případě již lze mluvit o plnohodnotné malé zoo té doby. Návštěvníci
tehdy v Grébovce obdivovali ryby, želvy, krokodýly, aligátory,
klokany (které dostala fotbalová Bohemians v Austrálii), opice, lvici,
medvědy, papoušky atd.
Již před otevřením
Vivária Leknín v Praze byly snahy o zřízení veřejné zoologické zahrady -
od roku 1881... Původní návrh byl právě Královská obora, tedy někdejší
Obora Ovenec, dnešní Stromovka, kde by navázala na tradici zvěřince
Maximiliána II. a Rudolfa II. Návrh však záhy vyprchal. Později se o
založení zoo snažilo hned několik lidí. Nejvýrazněji prof. Jiří Janda a
Vilém Němec. Oba však nebyli spolupracovníci, nýbrž konkurenti. Ač šlo
oběma o stejnou věc, každý prosazoval svou. Bylo vytipováno 14 možných
míst, kde by zoo mohla stát - včetně někdejší Kanálky (ostatní místa
byla: Cibulka, Košíře, Trója, Petřín, Strahov, Kinského zahrada,
Vysočany, Štvanice, Klamovka, Stromovka, Letná, Šárka, Hloubětín – údolí
Rokytky). Profesor Janda preferoval Tróju, Vilém Němec Strahov. Úřady
rozhodly o Štvanici. Jako lepší záměr byl vyhodnocen ten profesora Jandy
a proto byl zřízením zoo pověřen. V roce 1908 dokonce začali vycházet
noviny s názvem "Zoologická zahrada Praha", kde již byla i mapa budoucí
zoo. Nicméně vše zhatila 1. světová válka.
Po válce přišel návrat k
myšlence založení zoo... K opětovným diskuzím o lokaci zoo dopomohla
náhoda... Velkostatkář Alois Svoboda se v roce 1922 rozhodl u
příležitosti 70. narozenin T. G. Masaryka na památku založení
Českoslovanska a k uctění 250ti letého výročí úmrtí J. A. Komenského
státu věnovat asi 82 hektarů pozemků právě v Tróji. Část z nich (24 ha)
měla sloužit ke stavbě budoucí zoo. (Tyto pozemky a členitý terén "se
vším" - vodou, skalami, lesem, loukami atd. závidí dodnes Pražské
zoo nejedna světová zahrada a mnoho odborníků se shoduje na tom že má
Pražská zoo ze všech zoo světa ten nejlepší pozemek). S vytvářením zoo
bylo započato v roce 1927, kdy bylo oploceno prvních 8 hektarů. 1930 už
na plno běžely veškeré stavební práce. Původní plány byly od architekta
prof. Maška, který však náhle zahynul, proto byl projekt zadán vyhlášené
Hagenbeckově kanceláři. Plány Hagenbecka však prý byly pro Prahu
nepoužitelné a tak se realizoval pouze vlčinec (dnešní výběh pand
červených) a několik voliér. Další plány pak sestrojil architekt Fuchs.
28. září - na Svatého
Václava roku 1931 byla zoo slavnostně otevřená, i když se jednalo více o
staveniště než o zoo. Zoo se rychle vyvíjela, což záhy přibrzdila 2.
světová válka. Podařilo se však po celou dobu války udržet přibližně
stejné stavy zvířat. Dokonce se do Pražské zoo svážela zvířata z
několika bombardovaných německých zoologických zahrad. Válka také
ukončila činnost dosud fungujícího Vivária Leknín. V roce 1945 si 6
amerických letadel spletlo Prahu s Drážďany a Grébovku vybombyrdovalo.
Od té doby zůstala zoo v Tróji jedinou v Praze. Po válce začalo budování
pavilonů a zoo se rychle svým významem zařadila mezi obdobné instituce
Evropy a světa. Její význam, coby vědecké instituce vzrostl především s
nástupem profesora Zdeňka Veselovského na místo ředitele.
Významným pro Pražskou
zoo bylo období spolupráce se Zoo Peking, jelikož se do zoo dostávaly
vzácné a do té doby nevídané druhy zvířat v rámci nejen republiky, ale
celé Evropy, nezřídka celého světa. Některé druhy a poddruhy zvířat byly
chovány poprvé mimo Čínu!!! Podobně přínosným obdobím byla etapa (50.
léta), kdy Pražská zoo působila coby tranzitní stanice mezi východem a
západem - přes pražskou zoo se uskutečňovaly téměř všechny transporty z
bývalého SSSR směrem na západ, přičemž mnoho zvířat nakonec v Praze i
zůstalo, coby reciproční náhrada výdajů za transport.
Dalším významným milníkem
zoo byly katastrofální povodně v roce 2002. Polovina zahrady byla pod
vodou. De facto celá spodní část byla zničena. Paradoxně to zoologické
zahradě v konečném důsledku jen pomohlo. Obrovské povodně a bezrozměrné
napáchané škody strhly nevídanou vlnu solidarity a ochoty úřadů, což
následně umožnilo Pražské zoo nejen obnovit poničené expozice, ale
většinu z nich zrekonstruovat do atraktivnější a modernější podoby či
dokonce vystavět množství úplně nových expozic a pavilonů. Tím se
vlastně celá zoologická zahrada dostala úplně jinam než byla před
povodněmi, řádově o několik tříd... Veškeré zásluhy na přerodu zoo byly
nakonec poněkud sobecky připisovány manažerským schopnostem tehdejšího
ředitele Fejka, ovšem jak budoucnost ukázala ten byl spíše ve správnou
dobu na správném místě a jen využil situaci jak ku prospěchu zoo tak ku
prospěchu vlastní "Pí áR" (od té doby již nikdy podobné manažérské
schopnosti neprokázal, ačkoli k nim byly příležitosti). Hlavní zásluhy
na obnově zoo mají tisíce, či spíše miliony obyčejných lidí, které na
obnovu zoo jakkoli přispěli (ať již darem či tím, že do zničené zoo, kde
nebylo nic k vidění, zaplatili vstupné), ostatní zoologické zahrady,
které bezplatně pomohli, firmy a organizace, které zoo poskytly
materiální či finanční pomoc a samozřejmě také zřizovatel, čili hlavní
město Praha, které zoologickou zahradu financuje. Bylo by nefér vůči
všem, kteří přispěli, vyzdvihovat jediného člověka... Větší službu
zoologické zahradě prokázali profesoři Janda nebo Veselovský,
vyzdvihovat jiného ředitele vedle těchto dvou by nebylo korektní.
V současné době je v zoo
10 pavilónů (Indonéská džungle, Pavilon goril, Pavilon
kočkovitých šelem a terárium, Pavilon velkých želv, Pavilon velkých
savců a terárium, Pavilon tučňáků, Sečuán, Africký dům a savana, Afrika
zblízka, Čambal - pavilon gaviálů) a na 150 expozic (z těch
najzajímavějších např. Ptačí laguna, Ptačí svět, Vodní svět a opičí
ostrovy, Ostrov lemurů, bazén lachtanů, obří voliéra dravců atd.).
Bez mála 700 druhů zvířat, mezi nimiž by bylo možné najít množství
opravdových rarit. Je zde např. největší skupina gaviálů mimo Indii.
Běžně v zoo nepotkáte ani člunozobce. Zoo se proslavila chovem koní
Převalského, jehož mezinárodní plemennou knihu vede již od roku 1960.
Další plemenné knihy vedené v Pražské zoo má leguán kubánský,
hroznýšovec kubánský, orlicie bornejská, želva černavá, ocelot stromový,
komba ušatá, komba jižní, krysa obláčková, krysa luzonská a sup
mrchožravý.
V posledních letech se
Pražská zoo také výrazně věnuje ochranářským in-situ projektům (např.
gaviáli). Aktuálně probíhá také vypouštění koní Převalského zpět do
mongolské přírody, doprovázené ovšem veškerým servisem od zřízení center
a vystavění jednoduchých budov až po vybavení mongolského personálu
automobily.
Autor: Roman HYNEK (2011)
|
|
