!!! Speciální stránka pro zadání nové zoo, doplnění či opravu stávajících údajů  !!!  •  !!! Special page for entering a new zoo, addition or correction current info !!!
 
Zoologická zahrada Praha
 
     
  Stručně o zoo  
             Nejstarší zoo ČR je sice v Liberci, nicméně nejstarší existující českou zoo je Praha... Že to nedává smysl? Ale ano. Liberecká zoo byla při svém založení sudetská, tedy německá. Čili nejstarší českou je skutečně Zoo Praha. Ovšem i v tomto tvrzení je třeba zdůraznit "dosud existující", jelikož několik českých zoologických zahrad, které již dnes neexistují otevřelo své brány ještě dříve než ta pražská (nejznámější je asi plzeňská Zoo Iris).
          Historicky má chovatelství exotických zvířat v Praze tak dlouhou tradici, že se obdobnou může pochlubit jen málo měst na světě. Například naše erbovní zvíře lev bylo v Praze (na Pražském hradě) prokazatelně chováno již roku 1280!!! O tom existují písemné dokumenty. Velmi výraznou a konec konců světově významnou etapou chovatelství byl zvěřinec, který v roce 1534 založil Ferdinand I., rozšiřil Maximilián II. a později ještě více rozvinul Rudolf II. Právě za vlády Rudolfa II. se zvěřinec stal skutečně skvostným zařízením, které se proslavilo po celé Evropě a dodnes je známé především kvůli údajnému chovu dronte mauricijského (jinak zde byli lvi, tygři, levharti, gepardi, medvědi, vlci, velbloudi,.jeleni, zubři, "indický osel", "indické tele", pštrosi, pelikáni, bílí rarozi, papoušci, kolibříci, perličky, krocani, velcí plazi...údajně dokonce orangutan). Tento zvěřinec, později zvaný Lví dvůr byl na Pražském hradě a doplňoval jej zvěřinec v Oboře Hvězda a Ovenec (dnešní Stromovka). Po smrti Rudolfa II. zvěřinec začal postupně chátrat a zanikl jen asi 12 let před vznikem oficiálně nejstarší zoo světa - Zoo ve Vídeňském Schönbrunnu. Tím Praha v podstatě přišla o nejstarší zoo světa - navíc starší než ta Vídeňská o více než 200 let!!! Rudolfinská menažerie však nebyla určená pro veřejnost, návštěvníky zde tvořila výhradně šlechta (ostatně stejně jako zpočátku ve Vídni), jen zřídka a vždy přechodně byl zvěřinec později zpřístupňován i prostému lidu.
          Dalším významným zařízením, připomínajícím zoo byla v letech 1791 - 1895 (nebo 1884) zahrada hraběte Canala zvaná Kanálka (v dnešních Vinohradech). Šlo v podstatě o botanicko-zoologickou zahradu. Vedle hodnotných plemen domácích a hospodářských zvířat, zde byly vystavováni místní i exotičtí ptáci, ryby a dokonce i opice.
           Na počátku 20. století v roce 1906 vzniklo v parku Grébovka (dnešní Havlíčkovy sady) Vivárium Leknín (známější jako Vivárium Grébovka či Gröbovka). V tomot případě již lze mluvit o plnohodnotné malé zoo té doby. Návštěvníci tehdy v Grébovce obdivovali
ryby, želvy, krokodýly, aligátory, klokany (které dostala fotbalová Bohemians v Austrálii), opice, lvici, medvědy, papoušky atd.
          Již před otevřením Vivária Leknín v Praze byly snahy o zřízení veřejné zoologické zahrady - od roku 1881... Původní návrh byl právě Královská obora, tedy někdejší Obora Ovenec, dnešní Stromovka, kde by navázala na tradici zvěřince Maximiliána II. a Rudolfa II. Návrh však záhy vyprchal. Později se o založení zoo snažilo hned několik lidí. Nejvýrazněji prof. Jiří Janda a Vilém Němec. Oba však nebyli spolupracovníci, nýbrž konkurenti. Ač šlo oběma o stejnou věc, každý prosazoval svou. Bylo vytipováno 14 možných míst, kde by zoo mohla stát - včetně někdejší Kanálky (ostatní místa byla: Cibulka, Košíře, Trója, Petřín, Strahov, Kinského zahrada, Vysočany, Štvanice, Klamovka, Stromovka, Letná, Šárka, Hloubětín – údolí Rokytky). Profesor Janda preferoval Tróju, Vilém Němec Strahov. Úřady rozhodly o Štvanici. Jako lepší záměr byl vyhodnocen ten profesora Jandy a proto byl zřízením zoo pověřen. V roce 1908 dokonce začali vycházet noviny s názvem "Zoologická zahrada Praha", kde již byla i mapa budoucí zoo. Nicméně vše zhatila 1. světová válka.
          Po válce přišel návrat k myšlence založení zoo... K opětovným diskuzím o lokaci zoo dopomohla náhoda... Velkostatkář Alois Svoboda se v roce 1922 rozhodl u příležitosti 70. narozenin T. G. Masaryka na památku založení Českoslovanska a k uctění 250ti letého výročí úmrtí J. A. Komenského státu věnovat asi 82 hektarů pozemků právě v Tróji. Část z nich (24 ha) měla sloužit ke stavbě budoucí zoo. (Tyto pozemky a členitý terén "se vším" -  vodou, skalami, lesem, loukami atd. závidí dodnes Pražské zoo nejedna světová zahrada a mnoho odborníků se shoduje na tom že má Pražská zoo ze všech zoo světa ten nejlepší pozemek). S vytvářením zoo bylo započato v roce 1927, kdy bylo oploceno prvních 8 hektarů. 1930 už na plno běžely veškeré stavební práce. Původní plány byly od architekta prof. Maška, který však náhle zahynul, proto byl projekt zadán vyhlášené Hagenbeckově kanceláři. Plány Hagenbecka však prý byly pro Prahu nepoužitelné a tak se realizoval pouze vlčinec (dnešní výběh pand červených) a několik voliér. Další plány pak sestrojil architekt Fuchs.
          28. září - na Svatého Václava roku 1931 byla zoo slavnostně otevřená, i když se jednalo více o staveniště než o zoo. Zoo se rychle vyvíjela, což záhy přibrzdila 2. světová válka. Podařilo se však po celou dobu války udržet přibližně stejné stavy zvířat. Dokonce se do Pražské zoo svážela zvířata z několika bombardovaných německých zoologických zahrad. Válka také ukončila činnost dosud fungujícího Vivária Leknín. V roce 1945 si 6 amerických letadel spletlo Prahu s Drážďany a Grébovku vybombyrdovalo. Od té doby zůstala zoo v Tróji jedinou v Praze. Po válce začalo budování pavilonů a zoo se rychle svým významem zařadila mezi obdobné instituce Evropy a světa. Její význam, coby vědecké instituce vzrostl především s nástupem profesora Zdeňka Veselovského na místo ředitele.
          Významným pro Pražskou zoo bylo období spolupráce se Zoo Peking, jelikož se do zoo dostávaly vzácné a do té doby nevídané druhy zvířat v rámci nejen republiky, ale celé Evropy, nezřídka celého světa. Některé druhy a poddruhy zvířat byly chovány poprvé mimo Čínu!!! Podobně přínosným obdobím byla etapa (50. léta), kdy Pražská zoo působila coby tranzitní stanice mezi východem a západem - přes pražskou zoo se uskutečňovaly téměř všechny transporty z bývalého SSSR směrem na západ, přičemž mnoho zvířat nakonec v Praze i zůstalo, coby reciproční náhrada výdajů za transport.
          Dalším významným milníkem zoo byly katastrofální povodně v roce 2002. Polovina zahrady byla pod vodou. De facto celá spodní část byla zničena. Paradoxně to zoologické zahradě v konečném důsledku jen pomohlo. Obrovské povodně a bezrozměrné napáchané škody strhly nevídanou vlnu solidarity a ochoty úřadů, což následně umožnilo Pražské zoo nejen obnovit poničené expozice, ale většinu z nich zrekonstruovat do atraktivnější a modernější podoby či dokonce vystavět množství úplně nových expozic a pavilonů. Tím se vlastně celá zoologická zahrada dostala úplně jinam než byla před povodněmi, řádově o několik tříd... Veškeré zásluhy na přerodu zoo byly nakonec poněkud sobecky připisovány manažerským schopnostem tehdejšího ředitele Fejka, ovšem jak budoucnost ukázala ten byl spíše ve správnou dobu na správném místě a jen využil situaci jak ku prospěchu zoo tak ku prospěchu vlastní "Pí áR" (od té doby již nikdy podobné manažérské schopnosti neprokázal, ačkoli k nim byly příležitosti). Hlavní zásluhy na obnově zoo mají tisíce, či spíše miliony obyčejných lidí, které na obnovu zoo jakkoli přispěli (ať již darem či tím, že do zničené zoo, kde nebylo nic k vidění, zaplatili vstupné), ostatní zoologické zahrady, které bezplatně pomohli, firmy a organizace, které zoo poskytly materiální či finanční pomoc a samozřejmě také zřizovatel, čili hlavní město Praha, které zoologickou zahradu financuje. Bylo by nefér vůči všem, kteří přispěli, vyzdvihovat jediného člověka... Větší službu zoologické zahradě prokázali profesoři Janda nebo Veselovský, vyzdvihovat jiného ředitele vedle těchto dvou by nebylo korektní.
          V současné době je v zoo 10 pavilónů
(Indonéská džungle, Pavilon goril, Pavilon kočkovitých šelem a terárium, Pavilon velkých želv, Pavilon velkých savců a terárium, Pavilon tučňáků, Sečuán, Africký dům a savana, Afrika zblízka, Čambal - pavilon gaviálů) a na 150 expozic (z těch najzajímavějších např. Ptačí laguna, Ptačí svět, Vodní svět a opičí ostrovy, Ostrov lemurů, bazén lachtanů, obří voliéra dravců atd.). Bez mála 700 druhů zvířat, mezi nimiž by bylo možné najít množství opravdových rarit. Je zde např. největší skupina gaviálů mimo Indii. Běžně v zoo nepotkáte ani člunozobce. Zoo se proslavila chovem koní Převalského, jehož mezinárodní plemennou knihu vede již od roku 1960. Další plemenné knihy vedené v Pražské zoo má leguán kubánský, hroznýšovec kubánský, orlicie bornejská, želva černavá, ocelot stromový, komba ušatá, komba jižní, krysa obláčková, krysa luzonská a sup mrchožravý.
          V posledních letech se Pražská zoo také výrazně věnuje ochranářským in-situ projektům (např. gaviáli). Aktuálně probíhá také vypouštění koní Převalského zpět do mongolské přírody, doprovázené ovšem veškerým servisem od zřízení center a vystavění jednoduchých budov až po vybavení mongolského personálu automobily.



Autor: Roman HYNEK (2011)

 
   
WZD - Worldwide Zoo Database
2009 - 2016
Zdroje a autoři: WZD, oficiální stránky ZOO, oficiální tiskové a jiné materiály ZOO (není-li uvedeno jinak); Datum poslední aktualizace: 16. 12. 2017
Sources and authors: WZD, official websites of ZOO, official printed and other matters of ZOO (if it is not stated otherwise); Date of last actualization:16. 12. 2017
Všechny části tohoto webu (včetně obrázků, videí apod.) podléhají copyrightu autorů.   •   All parts of this website (including images, videos, etc.) are subject to copyright of authors.