|
Elistvere loomapark, čili Zoo nebo Zoopark Elistvere byl založen v roce
1997 za účelem popularizace regionu Vooremaa ve východní části země a
zvýšení jeho turistické atraktivity. Zároveň se tím řešila otázka obnovy
kdysi nádherného zámeckého parku, kde zoo vznikla. Zámecký park ležel
dlouho ladem a podle toho vypadal.
Panství Elistvere
je staré několik staletí, prvně bylo zmíněno roku 1355 (jako Ikavere).
1785, když Elistvere patřilo rodu Stackelbergů, byl postaven pozdně
barokní zámek a přilehlé budovy (celkem 25 - penzion, stáje, farma,
kovárna, vodní mlýn, taverna atd.). Po vyhlášení nezávislosti Estonska
(1918), zůstal zámek trvale neobydlen. 1931 byl zámek zbourán, z celého
komplexu přežila jen budova stodoly a torzo penzionu, či domu pro hosty.
Po válce bylo ve dvoře vedení kolchozu a pila, později zde byl i klub,
knihovna a obchod. Po rozpadu Sovětského Svazu byl zámecký areál ve
stavu, který odpovídal socialistickému provozu - křovinatá skládka se
zchátralou sušičkou obilí, pilou, skladem pohonných hmot, úkrytem
civilní obrany atd. Místo rozhodně nepřipomínalo někdejší zámek. Obě
budovy, resp. jedna budova a část druhé, byly zapsány na seznam
národních památek. A právě v této době (1996) se objevila myšlenka na
založení zoo v zámeckých zahradách - podobně jako je tomu i v mnoha
případech v zahraničí (zoo na hradech a zámcích v Anglii, Francii i
dalších zemích).
Ještě týž rok vznikla pracovní
skupina složená z místních odborníků a německých poradců. Projekt byl
schválen ministrem životního prostředí a také dlouholetým ředitelem
Tallinnské zoo - Mati Kaalem. Hned v následujícím roce začalo budování
zoo, která byla od samého počátku zamýšlena především pro místní faunu.
Stejně tak byl od samého počátku kladen důraz na zachování zbylých
památek zámeckého areálu - nejen budovy a jejich zbytky, ale i dvůr,
zahradní terasy, rybníky, vodní kanál, zbytky dubových alejí kdysi
lemujících široké bulváry, torza kamenných plotů, staleté stromy
(západní část parku je kvůli stromům chráněnou přírodní oblastí již od
1930). Dokonce většina návštěvnických cest kopíruje někdejší cesty
zámeckého parku.
Zoo, původně pod názvem
Elistvere Looduspark (přírodní park), byla otevřena 27. srpna 1997,
kuriózní je, že díky shodě náhod, bez jediného zvířete. Měli tu být
jeleni z Tallinnské zoo, ale jen pár dní před transportem bylo stádo
napadeno toulavými zdivočelými psy. Při zahajovací ceremonii tak byly
jen dvě kožené želvy - hračky či suvenýry, které parku, coby útěchu,
věnoval ředitel jedné organizace podporující stavbu. Prvními živými
zvířaty byly tedy až 21. září 1997 dvě zubří telata - Villu a Vilja (z
Tallinnu). Ještě do konce roku přibyli jeleni a lišky. Veřejnosti byla
zoo oficiálně otevřena až 16. dubna 1998 - to již s novým (současným)
názvem a původně za symbolickou 1 estonskou korunu.
Velmi brzy, již 1998, se
ukázalo, že park nebude schopen fungovat pouze ze vstupného a
nedostatečné budou i příjmy Nadace (SA Vooremaa Looduskeskus)... Ovšem
kraj na tom byl ekonomicky velmi bídně, a tak, když byl bankrot
Loomaparku již za rohem, vstoupila do hry Estonská lesní společnost (Eesti
Metsaselts) s podporou vedení několika okolních obcí, Správy
Státních lesů a soukromých donátorů, kterým se podařilo park zachránit.
Přibyla dokonce i nová zvířata - medvědice Karoliina, po ní medvídě
Rolli (obě z přírody), první dva rysi Ene a Mait (z Tallinnu), losí
nalezenec Poku a devítiletá bachyně Maša (která sloužila k výcviku psů)
a v následujícím roce byl Loomapark nominován na největší turistickou
atrakci jižního Estonska.
V roce 2000 bylo zřízeno
výzkumné centrum malých hlodavců ve dvou místnostech komunitního domu
(2003 přibyla jedna noční místnost), v dalších letech přibyla malá
kavárna, dětské hřiště a samozřejmě nové expozice i zvířata (např. sobi,
srnci, mývalovci, veverky, čápi, tetřev, bažanti...). 2007 byla expozice
hlodavců přemístěna do jiné - nové budovy a některé zámecké ruiny se
dočkaly opravy a konzervace. 2008 přešel Loomapark od Estonské lesní
společnosti, což byla nezisková organizace, pod Správu státních lesů (RMK
- Riigimetsa Majandamise Keskus). Nové financování umožnilo další rozvoj
zoo i obnovy některých již dosluhujících výběhů. Vznikla soustava voliér
pro menší savce, sklady krmiv, přibyli dřevěné vyřezávané sochy, ale i
několik nových druhů zvířat jako daňci, fretky, kuny... a především byla
v roce 2010 dokončena nová centrální budova s novým vchodem a přírodním,
či vzdělávacím centrem.
Aktuálně je Loomapark ve
velmi dobrém stavu a to nejen chovatelsky, ale i expozičně. Za dveřmi
nové vstupní budovy je obnovená část někdejší zámecké zahrady v podobě
parku, vlevo se rozprostírá zrekonstruovaný výběh zubrů a za ním
hospodářská budova se dvěmi místnostmi hlodavců, které jsou však
expozičně nejslabší v celé zoo. Vlastně jediné nezajímavé. Místnosti
jsou velmi malé, terárií je málo a jsou velmi obyčejná (jako domácí
chovy) a především zde není nic zajímavého - jen ti nejběžnější hlodavci
z nejběžnějších - morčaty, činčily, osmáci, pískomilové mongolští,
křečíci Roborovského, laboratorní myši a potkani... Jak je uvedeno výše,
v roce 2007 byla tato expozice přemístěna na současné místo, takže noční
místnost z roku 2003 již neexistuje a přestože ještě v roce 2012 došlo k
jakési rekonstrukci centra hlodavců (výměna nádrží), je to skutečně
velmi slabé, jakoby to kvalitativně do Elistvere ani nepatřilo.
Za výběhem zubrů, při
spodním okraji parku jsou naproti rybníčku velké voliéry lišek,
mývalovců a zajíců a vedle výběhy divočáků s bazénem. Divoká prasata
však musela v roce 2015 zmizet kvůli africkému moru prasat, tak jsou zde
dnes pekinské kachny, čápi a duryňská koza. V druhém spodním rohu parku
se nachází torzo zámeckého domu pro hosty a naproti němu nádherná
expozice kunovitých šelem - dřevěná stavba s oddělenými prosklenými boxy
tchořů, kun lesních i skalních a amerických norků (vzácnější evropští by
se sem hodili více). Odsud vede cesta okolo velkého, stromy zarostlého
výběhu rysů, který se nachází snad přímo na místě bývalého zámku. Za ním
je tzv. informační náměstí - kruhové prostranství s rozcestníkem
zdobeným vyřezávanými medvědy a okolo několik infopanelů s mapou,
historií zámeckého areálu atd. Rovně pokračuje cesta k jelenovitým -
okolo výběhu daňků, sobů až k losům (a pak zpět k rozcestníku), vpravo
jsou srnci a prostranství původního vchodu před budovou relativně
zachovalého zámeckého statku. Jsou zde i králíkárny, několik
vyřezávaných dřevěných figur a po trase dál velký výběh medvědů, okolo
něhož se obchází zpátky ke vstupnímu parku - tvoří téměř celou jednu
jeho delší stranu. V rohu je již jen voliéra veverek.
Celkově je zoo, byť jen s
místními druhy, velmi zajímavě řešená. V podstatě jakýsi lesopark s
nijak masivními expozicemi, které velmi dobře zapadají do okolí. Není
náhodou, že jde o jednu z absolutních top turistických atrakcí jižního a
východního Estonska.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|