|
PikkuKili je oficiálně zkušenostní nebo zážitkový dvorek, prakticky však mini zoo, nebo
přesněji zoo - významově sice menší, nicméně velikostně se přece jen při
11 hektarech moc o mini zoo mluvit nedá. Byla založena v roce 1993 a
nachází se v Severní Karélii - sice v nádherném pitoreskním prostředí
finských lesů a jezer, ale jinak vlastně na velmi nepraktickém místě. Na
samotě daleko od civilizace. Nejblíže je (asi 10 km) maličká vesnička Kelvä s asi 100 obyvateli. Trochu větší obec Lieksa je 40 km severně a
město - Joensu asi 75 km jižně. Celková situace je komplikovanější o to,
že zoo neleží ani při žádném hlavním tahu - z hlavní severojižní silnice
č. 6 je potřeba odbočit na menší (č. 73), která objíždí celé rozsáhlé
jezero Pielinen (pielisjärvi), s plochou bez mála 900 km2 a délkou okolo
100 km! Řádově ve třetině cesty (od jihu) je malá křižovatka - vlevo
obec Kelvä a vpravo do PikkuKili. Odsud je to ještě asi 9 km, ovšem po
nezpevněné prašné cestě, poměrně těžkým terénem, takže tak 15 - 20 minut
autem (navigace tady není úplně stoprocentní, je třeba se řídit vlastním
rozumem - jet vždy tou větší a lepší cestou a nezahýbat do malých
odboček, jak navigace hlásá).
Pokud tuto dlouhou a v
konečné fázi ne úplně příjemnou cestu absolvujete, budete na konci
odměněni skutečně nádherným místem, a to nejen co se prostředí týče, ale
i PikkuKili vás asi mile překvapí. Počátek tohoto zařízení ale vlastně
vůbec nesměřoval k zoo... Byl to více méně rybářský areál vybudovaný v
místě někdejší mléčné farmy. Kromě umělého jezera zde ale bylo i několik
domácích zvířat a jak přibývalo turistů, začalo přibývat i jimi
oblíbených zvířat, až se situace zcela obrátila a PikkuKili začala být
více zoo než cokoli jiného.
Jak už to bývá, první na
příjezdu je parkoviště, tady je však již příjezdová cesta lemovaná
výběhy koní. Od parkoviště je třeba jít ještě kousek do nitra parku k
pokladně. Odsud doprava je rozsáhlý výběh emu a velká, hezká voliéra
čápů. Ještě kousek dál, na slepé odbočce je jezírko kachen a labutí.
Zpátky od čapí voliéry následuje voliéra krůt a řada obrovských výběhů
finských koní, mangalic, vodních ptáků, alpak, poníků a oslů a naproti
jeden obří výběh finských koz a skotského náhorního skotu. Na konci před
otočkou jakoby zpět je malá odbočka k voliéře bažantů a přímo v zatáčce
22 metrů vysoká dřevěná vyhlídková věž, z které je za jasného počasí
vidět až do Ruska. Dále stojí řada zastřešených voliér s pávy, holuby a
několika plemeny domácích slepic.Pro nás budou nejméně známé finské
slepice, ale pro místní jsou nejzajímavější dvě aktuální novinky -
cemenská slepice a fénixka. Následuje malá voliérka křepelek a naproti
ve stráni dva rozlehlé výběhy domácích sobů a jelenců běloocasých. Dále,
již jakoby za pokladnou jsou výběhy miniprasat, králíků a morčat. Za
odbočkou vpravo je výběh lam a dále, ještě jednou vpravo divoká prasata
a spodní část výběhů sobů a jelenců. Naproti jsou finské a jiné ovce,
kozy a cesta podél přírodních i umělého jezera zpátky ke vchodu. V té
poslední části, za výběhy sobů a naproti za ovcemi je možné po cestě
sejít až k úžasným přírodním jezerům plných divokých ptáků (mimo areál
zoo). Aktuálně je zde na 60 druhů a plemen zvířat, v minulosti zde ale
bývalo i několik dalších jako třeba pštrosi, výři, několik druhů vodních
ptáků, východofinský, severofinský a holštýnský skot a další plemena
domácích zvířat.
Veškeré výběhy jsou velmi
rozsáhlé, spíše jednoduché, dřevěné, ale skvěle se hodící do krajiny.
Areál je výborně zařízený na turisty, nechybí jmenovky zvířat, mapka
areálu, lavičky, pikniková a grilovací místa, kiosek s občerstvením,
prodejna suvenýrů atd. Možné je koupání (v umělém jezeře) i rybaření.
Opravdu velmi příjemné zařízení, které mě osobně velmi mile překvapilo.
Pravda, předem jsem od PikkuKili nic nečekal, přesto myslím, že je to jedna ze zcela nejlepších finských
"mini zoo". A kromě toho vlastně také jedna z velmi mála, která je otevřená celoročně
(ačkoli v zimě jen pro skupiny na objednání).
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|