| |
Konijänkän kotieläinpiha existuje od roku 2005 a je jednou z
několika dětských zoo, které je možné najít po celém Finsku. Tahle se
těm ostatním ale v několika ohledech poněkud vymyká. První, co napadne
každého, je poloha. Konijänkän kotieläinpiha leží v malé obci
Äkäslompolo v Laponsku daleko za severním polárním kruhem, tedy ve velmi
řídce obydlené oblasti, kde na na první pohled není žádný návštěvnický
potenciál. Äkäslompolo nemá ani 400 obyvatel, celé Kolari, což je sice
město, ale na naše poměry okres, má sice více než 2.600 km2, ale jen asi
3.800 obyvatel a koneckonců kompletní Laponsko, tvořící řádově třetinu
Finska má jen necelých 180.000 lidí... Jenže to nehraje tak zásadní
roli, Laponsko je velmi turistickým cílem, vyhledávaným zvláště v zimě.
A z celé té obrovské provincie, jsou zkrátka některá místa oblíbenější.
To je přesně případ Äkäslompola, což ale není náhoda. Většina lidí ve
střední Evropě si představuje Finsko jako zalesněnou hornatou krajinu,
ale Finsko je ve skutečnosti jedna obrovská rovina. Jediné hory jsou
právě na severozápadě Laponska, kde leží i Äkäslompolo. Právě u této
obce jsou lyžařská střediska, stovky kilometrů běžeckých tratí atd.
Konijänkän je tedy sice z ruky, v Laponsku, navíc asi 30 km od hlavní
silnice E8 vedoucí severojižním směrem podél švédské hranice, ale
zároveň na cestě vedoucí do lyžařského střediska, to je velký přísun
turistů. Aby si tady udělali zastávku, je třeba jim jen něco nabídnout a
právě to umí Konijänkän velmi dobře.
V textu píšu sice
Konijänkän, ale správně by mělo být jen Konijänkä - s "n" na konci je to
přídavné jméno, ale lépe se to v češtině skloňuje. Doslova je to Dvorek
domácích zvířat Knijänkä (čili Konijänský dvorek domácích zvířat). No,
farma domácích zvířat... Člověk si sice ani při pohledu na oficiální
logo s kočkou, psem a koněm, nic moc navíc nepředstaví, ale ve
skutečnosti je to trochu jinak. Prakticky spíše mini zoo, která navíc
nabízí velké množství dalších nejrůznějších aktivit - letních, ale
hlavně zimních. V létě to je hlavně cokoli spojené s koňmi - od ježdění
až po školu jízdy nebo pony klub. V zimě jsou saně. Tažené nejen koňmi,
ale i sobi nebo severskými psy. A to je přesně to, proč se do Laponska
jezdí. Každopádně i samotná zoo jako taková nabízí několik věcí, které
ve Finsku nejsou úplně obvyklé. Vnitřní expozici, která v Konijänkänu
je, většinou mini zoo nemají, a pokud, tak rozhodně menší a druhově
chudší. Totéž platí i o některých zvířatech, která zkrátka ve Finsku
běžně nejsou, ale o tom za chvíli.
Příjezd do Konijänkänu
není bránou nebo na nějaké vedle stojící parkoviště, ale jakoby na
nádvoří obklopeného ze dvou stran budovami a z třetí výběhem sobů. Již
tady je několik dětských atrakcí (trampolíny apod.), ale to hlavní
pochopitelně čeká až za pokladnou. Ta je v budově, čili ani vchod není
bránou, nýbrž klasickými dveřmi - přes kavárnu. Po zaplacení vstupného
je hned první, již jmenovaná vnitřní expozice v přízemí domu. Dvě velké
místnosti s množstvím menších exotických zvířat - na naše poměry běžné
druhy, ale ve Finsku jich zas tolik není. Kromě terarijních zvířat jako
jsou hadi, ještěrky, želvy, drobní hlodavci, oblovky, sklípkani, jsou
zde akvária s rybičkami a čolky, voliéry s papoušky a drobnými
exotickými pěvci a také velká voliéra fretek a koček - donských sfinxů,
které jsou sice spíše odporné, ale nesporně zajímavé a rozhodně ani
trochu běžné.
Za budovou je rozlehlé
asi dvouhektarové prostranství, kde jsou dokola všechna zvířata. Vpravo
obrovské výběhy koní, poníků amul a nutno říci, že koňských plemen je
tady požehnaně. Tolik pohromadě jich neuvidíte ani v každé jízdárně...
finský chladnokrevník, finský jezdecký teplokrevník, finský klusák,
širský kůň, irský kob, estonský kůň, fjordský kůň, norský Dølehest,
finský jezdecký pony, shetlandský pony, welšský pony, connemarský
pony... Dále jsou výběhy alpak, lam, jaků a velbloudů. Jasně připadá to
nic extra, ale je třeba si uvědomit, že co je běžné u nás, nemusí být
běžné i tady. Třeba jak je kromě Konijänkänu již jen v Kitee. A velbloud
to je ve Finsku skoro zázrak. Velmi exotická záležitost, kterou je možné
vidět tady nebo v Helsinské zoo, nikde jinde. Ovšem velbloud v
Laponsku je přece jen výrazně víc než velbloud v Helsinkách. Tady je to
rozhodně největší chlouba a zároveň nejpopulárnější zvíře.
Při druhé straně areálu
jsou výběhy finských a kamerunských koz, finských ovcí a také skotského
náhorního skotu, severofinského, čili laponského skotu a mini prasat.
Mini prasata (a mangalice) jsou ve Finsku mnohem běžnější, než by člověk
čekal, jsou vlastně všude, téměř stejné je to i se skotským skotem a to
jak rezatým, tak často i černým. Finské krávy, které jsou pro turisty
zajímavější, jsou občas k vidění také, ale ze tří místních plemen
obvykle jen tato severofinská, která je stejně jako ostatní dvě bezrohá,
ale liší se od nich bílým zbarvením, případně s menšími černými tečkami
a flíčky.
Vedle výběhů na levé
straně směrem ke středu plochy stojí velká voliéra plná okrasných ptáků
- pávů, perliček, několik různých slepic, krůt, bažantů, holubů apod. Po
celé ploše se volně pohybují osli a také druhá největší chlouba
Konijänkänu - poitouští osli - ti jsou vůbec jediní v celé zemi. Stejně
tak se okolo domu i výběhů volně pohybuje ochočený krkavec, který žere z
ruky. Aby byl výčet kompletní, je třeba zmínit i psy, kteří sice nejsou
v klasických expozicí, ale ke Konijänkänu patří - pochopitelně husky,
laponský ovčák, Landseer a snad i další. Celkem je tady k vidění asi 90
druhů a plemen zvířat, ale bývalo to občas i okolo stovky. Od svého
počátku se tady vystřídalo i velké množství dalších zvířat - druhů i
plemen. Celkově asi více než dalších 60 taxonů - mnoho plemen psů,
králíků, koní, slepic, krůt, několik dalších hlodavců, drobných pěvců a
rybiček, ale také třeba pštrosi, sysel Richardonsův, jestřáb, leguán
pustinný, kuňka východní, kudlanky, mnohonožky, švábi a několik
brouků... Z toho je patrné, že se paní majitelka skutečně stará, aby zde
pro turisty bylo neustále něco zajímavého.
Konijänkän rozhodně není
z kategorie prvotřídních velkých zoo, ale jako mini zoo je to rozhodně
místo, které stojí za návštěvu. Pokud sem přijedete a budete čekat
nějaký titěrný "upocený" dětský kontaktní zookoutek, jako já, pak vám
Konijänkän vyrazí dech.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|
