|
Kotieläinpuisto Arkadia, doslovně přeloženo Zoo domácích zvířat,
prakticky by se více hodilo jednoduše mini zoo a ani ne ryze dětská. Ze
všech finských dětských zoo patří tato k druhově nejpestřejším a
rozhodně k těm s největším množství nedomácích zvířat. Krom toho
je její nedílnou součástí i sobí farma, ačkoli ta se nachází v
samostatném, byť nedalekém areálu.
Tato soukromá mini zoo
vznikla celkem nedávno - v květnu 2016 a to to na dost nečekaném,
vlastně svým způsobem nevhodném místě. U malé vesničky Maksniemi, v
hloubi Botnického zálivu, vlastně na jeho samém konci, tedy v Laponsku,
jen pár kilometrů před severním polárním kruhem. Laponsko je sice
významnou zimní turistickou destinací, ale to se týká jednak těch ještě
severnějších oblastí a především pak míst na samotě nebo v hezké
přírodě. Mini zoo Arkadia je sice na okraji obce, ale v běžné venkovské
zástavbě, kde o nádherné přírodě nemůže být příliš řeč. Otázkou je tedy,
jaká bude návštěvnost a jak dlouho bude malá zoo fungovat.
Je to malý plochý
travnatý pozemek, něco přes 1,5 hektaru, ležící vedle starého rodinného
domu. Je tak rovný, že lze, s nadsázkou, vše vidět z jednoho místa.
Návštěva začíná v budově, kde je v přízemí pokladna, kavárna a obchod se
suvenýry. Se vstupenkou se pak vchází samostatným vchodem, jelikož ač je
zoo vedle rodinného domu, je od něj prostorově oddělená. Prohlídkový
okruh začíná výběhem islandských koní a irských kobů, pokračuje okolo
emu k lamám. Dále miniprasata, krůty, výběh finských koz, finských a
alandských ovcí, domácí husy a kachny v několika plemenech a také pár
divokých druhů (bernešky apod.). Pak je již první poněkud netypická
expozice - umělý kopec nebo spíš kopeček a v jeho útrobách miniaturní
akvárium-terárium, evidentně jen sezónní. V několika nádržích jsou
piraně, závojnatky, rohatky, nejběžnější plazi (chameleoni, agamy,
úžovky) a také oblovky. Na odbočce odsud stojí další zvláštní
záležitost - odstavený nákladní železniční vagón a uvnitř něj miniaturní
ptačinec - dvě velké voliéry a několik menších klecí. K vidění jsou
ararauny, kakadu Goffinův, amazoňan modročelý a oranžovokřídlý a pak již
jen "domácí klasiky" - korely, rozely, andulky. Zní to divně, ale
kupodivu to tak hrozně nevypadá, vagón je poměrně dobře zařízen, i když
možná trochu kýčovitě.
Dále po trase je
několik voliér s různými plemeny drůbeže a na konci areálu výběh
skotského náhorního a místního laponského skotu. Vedle je ohrada
mangalic a opodál třetí zvláštní expozice, jakýsi miniaturní "pavilon"
hlodavců. Kontejner, z venku namalovaný jako ementál, jímž prolézá myš a
uvnitř po obou stranách klece s běžnými hlodavci jako jsou činčily,
burunduci, morčata, potkani, křečci a křečíci, pískomilové, osdmáci atd.
Před kontejnerem je shluk dalších výběhů s králíky, mini prasaty, osli,
mini koni, poníky a to vše proložené menšími voliérami holubů a
hrdliček, psů a koček, bažantů atd.
Výběhy i voliéry jsou
takové jednodušší, venkovské, občas s nějakými ozdobnými prvky. Pro
zvířata je to většinou v pořádku a návštěvníky to jistě neurazí. Dětem
se to bude líbit zcela jistě. Celkově je zoo, ač malá a ne na nejlepším
místě, docela slušná. Co se týče taxonů, tak jsou zde zajímavější
některá plemena domácích zvířat než divoké druhy, ale to je pohled
cizince. Pro místní to bude naopak, jelikož exotická zvířata jsou ve
Finsku více méně vzácná a i relativně obyčejné druhy jsou zde málo k
vidění. Zcela noapak to bude v sobí farmě, která je nedílnou
součástí zoo, ačkoli leží mimo její areál - na konci, nebo vlastně
začátku ulice, v poslední zatáčce. V asi půlhektarovém prostoru jsou dva
výběhy domácích sobů, ale také vysoká tradiční finská chata, velké
grilovací místo a několik saní apod. Pro Finy asi běžný pohled, turisté
kolem sebe asi budou zírat. Jednak poměrně dost sobů je tady jak na
dlani a na dotek a jednak ta laponská chata je impozantní, zvláště
uvnitř... A vzhledem k tomu, že se jedná o novou (asi 2017) a především
zimní aktivitu, je pravděpodobné, že jí turisté, valící se v zimně do
Laponska, podlehnou stejně jako je to v mnohých dalších místech
severního Finska.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|