| |
Zoo Kuopio je velmi zavádějící název tohoto zařízení. Předně jde
o klasickou dětskou zoo s domácími zvířaty, přesnější než eläinpuisto
(zoo) by bylo kotieläinpuisto (zoo domácích zvířat), jak je to ve Finsku
obvyklé. Kromě toho není zoo v Kuopiu, ale asi 22 km jižně od něj
ve vesnici Vehmasmäki - jen kousek od hlavní silnice z jihu (E63). To by
nebyl takový problém, běžně mají finské zoo v názvu nějaké velké město
ačkoli fyzicky leží třeba desítky kilometrů od něj, jenže v případě
Kuopia to přece jen způsobuje celkem zmatek. Kuopion eläinpuisto založil
totiž v roce 1984 Henri Mömmö. Jenže roce 2016 zkrachoval a tak ještě
koncem téhož roku zoo změnila majitele. Těmi se stali Miia Tukiainen a
Outi Parviainen. Na sezónu 2017 se spolu nějak domluvili, a tak ač již
měla nové vlastníky, tuto sezónu ještě otevřela pod tím původním.
Návštěvníci změnu zřejmě ani nepostřehli, protože zoo je otevřená pouze
sezónně, na zimu je zavřeno, a tak byla změna prakticky jen papírová.
Další rok ale k dohodě nedošlo. Noví majitelé mezi sezónami 2017 a 2018
zoo za 30.000 € kompletně zrekonstruovali, s tím se od května 2018 ujmou
provozu sami. To se také stalo, 20. května 2018 byla zoo otevřena
kompletně v novém. Jenže Mömmö (původní majitel), zřejmě nějak nemohl
unést, že by přišel o tak výborný byznys a tak také mezi sezónami
vybudoval jinou dětskou zoo - přímo v Kuopiu. Aby to nebylo málo, ač je
to typově podobná, tedy ryze dětská zoo, jmenuje se také jen eläinpuisto
(zoo), a protože Kuopion eläinpuisto již existuje, dostala nová název
Rauhalahden eläinpuisto (podle čtvrti Kuopia - Rauhalahti). Změnami ve
vlastnictví došlo tedy k paradoxu, že Zoo Kuopio není v Kuoipu a naopak
zoo, která v Kuopiu skutečně je, není Zoo Kuopio. Zní to divně, lidé si
na to časem jistě zvyknou, ale mezidobí mezi sezónami 2017 a 2018, kdy
jsem plánoval návštěvu já, bylo opravdu informativně složité. Oficiální
stránky byly mimo provoz a internet byl zaplavený dezinformacemi, z
kterých nebylo úplně jasné (zvlášť pro cizince), jak to vlastně ve
skutečnosti je a bude.
Prakticky je to menší,
asi 3,5 hektarová dětská zoo - dětská, nikoli kontaktní nebo hladící
zoo, zkrátka zoo zaměřená na děti, jsou zde téměř výhradně domácí zvířat
a dětské aktivity. Člověk by čekal takovou nějakou podřadnou zábavu,
něco hodně slabého, co prostě těží z toho, že dětem je to jedno, ale ve
Finsku jsou dětské zoo většinou na velmi dobré úrovni, nesrovnatelně
lepší než u nás ve střední Evropě (a tím nemyslím jen ČR). Rozdíl od
běžné zoo je skutečně jen v osazenstvu výběhů a voliér. Jinak to bývají
plnohodnotná zařízení s klasickými expozicemi, jmenovkami zvířat,
návštěvnickou cestou, občerstvením, lavičkami, pokladnou atd. Prostě
když odmyslíme domácí zvířata, je rozdíl od klasické mini zoo zcela
minimální.
To platí i o Kuopiu, tedy
vlastně Vehmasmäki, čili této dětské zoo. Vzhledem k těm domácím
zvířatům dospělého, zvláště turistu, sice asi nenadchne, ale myslím, že
ani neurazí (možná kromě ceny vstupného, ale ty jsou obecně všude ve
Finsku na "kontinentální" evropské poměry abnormálně vysoké). Celý areál
je velmi pečlivě udržovaný, čistý a upravený. Nechybí nic z klasického
návštěvnického zoo servisu. Expozice jsou sice spíše jednodušší nebo
obyčejnější, ale je to mini zoo - nic honosnějšího tady člověk nečeká,
navíc je to finský venkov, nějaká velká moderna by se sem ani příliš
nehodila.
Hned za pokladnou je
vpravo rybníček s domácími vodními ptáky, pak řada voliér s pávy,
bažanty a několika různými slepicemi. Směrem vlevo následuje výběh
středozemních mini oslů, za ním expozice starých traktorů a voliéry
králíků a koček. Mimochodem kočky v zoo zní velmi zvláštně, u nás to
není zvykem, ale jsou země, třeba i Finsko, kde je to naopak. Domácí
kočky v zoo jsou mezi dětmi mimořádně populární, zvláště, pokud je
umožněn kontakt. Většina finských dětských zoo má tedy voliéru koček
zařízenou jako část obýváku, nebo prostě část lidského obydlí - děti
mohou jít dovnitř a kočky hladit. Vlastně je to velmi dobrý způsob - u
nás bývají hitem kozy, ty ale k dětem přijdou jen kvůli žrádlu, samotný
kontakt je vůbec nezajímá. S kočkami je to jiné - přijdou, když sami
chtějí. Krmení v tom nehraje roli. Když kočka touží po kontaktu, přijde
a užívá si ho stejně jako dítě. Pokud na kontakt náladu nemá, zmizí. Je
to vlastně mnohem lepší a přirozenější než kozy nebo králíci.
Další zvířata na
prohlídkové trase jsou krůty a pak, za stodolou, výběh skotského
náhorního skotu. Za stodolou se otvírá takové větší travnaté
prostranství, kde jsou grilovací místa a kolem dokola větší výběhy
prostorově náročnějších kopytníků. Vpravo alpaky, na konci areálu velmi
rozsáhlý výběh sobů a vlevo ovce, finské kozy a severofinský, čili
laponský skot. Na odbočce v levé části, za laponskými kravami, tedy po
pravé ruce při cestě zpět, jsou ještě výběhy různých koní a poníků.
Vzhledem k tomu, že je zde i jízdárna, je zde hned několik plemen vedle
celkem známých fjordských koní nebo amerických i evropských mini koní,
jsou i plemena nám asi neznámá - jako žemitukas nebo lotyšský kůň.
Poslední jsou stáje a pak již jen cesta zpět do vstupní části.
Dohromady je tady
30 druhů a plemen, bez výjimky jen domácí druhy a několik okrasných
ptáků (pávi, bažanti, křepelky), nicméně zoo je opticky plná a
především, byla to první sezóna "nové zoo", osazenstvo se bude velmi
pravděpodobně ještě měnit a doplňovat. Třeba přibude i něco divokého
nebo exotického, vždyť i za předchozího majitele tady bývali pštrosi,
divočáci nebo třeba vakoveverky. Zájem lidí o tuto dětskou zoo je
nepochybně velký - asi 30.000 za rok, nebo vlastně jen za sezónu,
jelikož je zoo (jako většina finských) v zimě uzavřena. A 30.000 je na
dětskou zoo velmi hezké číslo, zvláště ve Finsku, kde jsou návštěvnosti
zoologických zahrad (i těch velkých) nižší než u nás.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|
