|
Särkänniemi leží na stejnojmenném poloostrově jezera Näsi (Näsijärvi) v
jednom z největších finských měst – Tampere. Je to moderní zábavní park
nabitý všemožnými atrakcemi. Jeden z dvou největších, nejlepších a
nejoblíbenějších zábavních parků ve Finsku. Tím druhým je Linnanmäki v
Helsinkách. Velikostně jsou zhruba shodné a v kategorii nejlepší a
nejoblíbenější se střídají.
Ovšem historie současného
Särkänniemi se nezačínala psát vůbec v kapitole zábavních parků. Na
samém začátku byla v roce 1969 budova planetária a akvária. V roce 1970
byla opodál postavena dětská zoo (Lasten Eläintarha) a 1971 nad budovou
(planetária a akvária) vztyčena 168 m vysoká vyhlídková věž Näsinneula s
restaurací. V roce 1973 jistý Leo Lindblom a Lauri Seiterä otevřeli
vedle těchto atrakcí zábavní park Neulan Huvipusito - jen coby
jednoroční projekt. Zájem obyvatel byl však tak enormní, že starosta
Tampere požádal oba podnikatele, aby s parkem ještě pokračovali. A tak
Zábavní park Neulan existoval i v roce 1974. Po této sezóně byl ale
skutečně definitivně zrušen. V následujícím roce, tedy 1975, město na
stejném místě otevřelo svůj vlastní nový zábavní park nazvaný podle
poloostrova – Särkänniemi. (Proto se 1975 udává obvykle jako rok
založení zábavního parku, méně často 1969). Nový zábavní park zabíral
tehdy jen malou část poloostrova, zbytek tvořily různé doky apod., ovšem
park se rychle rozvíjel a postupně zvětšoval, až se rozrostl do téměř
celé plochy.
V květnu 1985 byla otevřena
zcela nová nevídaná atrakce – delfinárium. Nejsevernější na světě.
Vznikalo ve spolupráci a za konzultací s odborníky ze známého delfinária
v Hardervijku (Nizozemsko) a naprosto unikátní na něm byl způsob péče o
vodu. Do té doby se ve všech delfináriích světa udržovala čistota vody
její postupnou výměnou. V Tampere byl zaveden naprosto nový systém –
písková filtrace vody a následné biologické čištění bakteriemi. Bez
výměny jediné kapky. Později se tento způsob rozšířil i do dalších
delfinárií, ale v Särkänniemi byl použit vůbec poprvé. Původně zde bylo
5 delfínů skákavých (Tursiops truncatus truncatus), jenže už jejich
příchod byl trnem v oku aktivistických skupin. Všichni delfíni (do věku
6 let) byli totiž odloveni v Mexickém zálivu, přičemž navíc jeden
(šestý) krátce po ulovení zahynul. Delfinárium se na jedné straně těšilo
samozřejmě obrovské popularitě, ale na straně druhé čelilo po celou dobu
tlakům a mediálním útokům aktivistů. Nutno říci, že ti dostávali do
rukou (alespoň zpočátku) mocné zbraně – nejen, že šlo o ulovené delfíny,
že jeden lov nepřežil, ale pošlo i prvních pět narozených mláďat. Pak
bylo sice postupně 16 delfínů odchováno, nicméně mrtvě narozených nebo
nepřeživších bylo mnohem více. I přes silné tlaky bylo delfinárium v
roce 2007 kompletně zrekonstruováno. Součástí rekonstrukce bylo zvětšení
bazénů i kapacity hlediště (z 900 na 1.000 míst). Chovné podmínky se
sice zkvalitnily, ale hlasy proti delfináriu neutuchaly a tak v říjnu
2015 město rozhodlo o jeho zrušení. 6. září 2015 se konalo poslední
představení a 28. srpna 2016 byli delfíni odvezeni do řecké Zoo Attika.
Ačkoli to s delfináriem přímo
nesouvisí, je na místě napsat, že počátkem 80. let )asi 1982 – 84) se v
Särkänniemi objevil i jeden tuleň kroužkovaný poddruhu endemicky
žijícího ve finském jezeře Saimaa (Pusa hipsida saimensis). Bližší
informace o chovu tohoto tuleně nejsou k dispozici a tak není úplně
zřejmé, kdy byl vlastně chován. Velmi pravděpodobně nebyl v dětské zoo,
jelikož byla pro domácí zvířata a tedy bez velkého bazénu. Stejně tak
zřejmě nebyl v akváriu, protože je na tuleně dost malé a být nemohl ani
v delfináriu, protože ještě nestálo. Zřejmě tedy někde přímo v parku.
Ještě před zrušením delfinária,
v roce 2001, došlo v Särkänniemi k velmi zásadní události, a sice že
byly všechny atrakce a části spojeny v jednu jedinou - s jedním jediným
vchodem. Do té doby existovaly některé části jakoby odděleně, s vlastním
vstupným. Od roku 2001 tedy začalo Särkänniemi fungovat jinak a stejný
systém platí dodnes – jeden vchod a několik různých druhů vstupenek – do
jednotlivých částí. V prodeji jsou sice i různé výhodnější kombinace,
ovšem třeba zrovna vstupenka jen do zoo a akvária chybí. Je nutné koupit
kombinaci, na které je obojí a to je zrovna jedna z nejdražších, protože
obsahuje téměř vše.
V každém případě se obojí
vyplatí. Akvárium není sice nijak obrovské, ale je velmi hezké. Rozkládá
se ve dvou podlažích – v přízemí budovy s věží a v jejím podzemním
patře. Ve vstupní místnosti, která je menší, je dokola asi osm větších
biotopických mořských i sladkovodních akvárií s množstvím ryb (druhů i
kusů). Všechna akvária standardních tvarů, velmi dobře osvětlená i
vkusně a funkčně zařízená. Uprostřed místnosti je točité schodiště do
spodního patra, kde jsou akvária, terária a akvaterária různých
velikostí. Většina menších než v přízemí, ale některá akvaterária, či
paludária, ač mají menší obsah, disponují větší celkovou pohledovou
plochou, přičemž vrchní část (souš) bývá otevřená (bez skla). I tady
jsou expozice biotopické – geografické, případně tematické a kromě
mořských a suchozemských ryb a bezobratlých je zde navíc i několik
obojživelníků (axolotli, žáby) a plazů (želvy, agamy, krajty,
krokodýlovci, kajmani trpasličí). Celkový objem všech akvárií je 550.000
litrů a dohromady by tady mělo být okolo 200 druhů živočichů a asi 3.000
kusů (obratlovců). Z bezobratlých jsou to zejména korály, hvězdice,
sasanky, korýši, plži a mlži. Zastoupení ryb je velmi různorodé – velmi
obecně různí bodloci, klauni, ostenci, králíčkovci, pomci, pomčíci,
sapíni, sapínci, sapínovci, klipky, štětičkovci, parmovci, komorníci,
kněžíci, bradáči, hlaváči, pyskouni, pruhatci, havýši, ježíci,
čtverzubci, slizouni, koníčci, perutýni, kanici, murény, anténovci,
krunýřovci, arowany, piraně, pilohřbetci, okatci, stříkouni, kaložrouti,
leporinusi, chalceusi, úzkotlamky, polozubky, pancéřníčci, tetry,
sekernatky, terčovci, skaláry, peřovci, tlamovci, cichlidy, pestřenci,
perlovky, gary, vrubozubci, jeseteři, candáti, boleni, plotice, cejni,
perlíni, parmičky, úhoři a mnoho dalších... Pro návštěvníky budou kromě
korálových rybek zajímavé určitě trnuchy nebo žralůčci skvrnití, možná
guramy nebo bichir, ale myslím, že mezi těmi nejzajímavěšími nebude
chybět ani trnovec černý a zejména velmi zvláštní neobvyklá barvami
hrající vřeténka mandarín.
Určitě se mnou nebude každý
souhlasit, ale pro mě je akvárium Särkänniemi tím nejhezčím a
nejzajímavějším ve Finsku. A stejně to platí i o kategorii dětských
zoo... Jak jsem uvedl v úvodu, tato je roku 1970 a tedy starší než
Särkänniemi jako takové. Původně to byla dětská zoo, ve finštině zvaná
Lasten Eläintarha. V roce 2012 však byla kompletně zbourána a do nové
sezóny 2013 byla postavena kompletně nová. Ta byla nazvána Koiramäen
eläinpuisto, častěji se ale užívá kratší název Koiramäki (což je ve
skutečnosti název celého areálu, včetně nezvířecích částí) a zvláště
cizinci si osvojili zejména anglický název Doghill. Celá nová zoo byla
vybudovaná na motivy knih známého finského ilustrátora (hlavně
komiksového) a spisovatele Mauri Kunnase. Má sice tři části – měso,
vesnici a farmu, ale prakticky je to celkově jakési malé pohádkové
městečko plné pitoreskních barevných budov. Ty městské slouží jako
obchody s nejrůznějším zbožím, kavárny apod. Ty venkovské jsou pak
ponejvíce připomínkou někdejšího zemědělství. Většina z nich je vybavena
nějakou výstavou dobových zemědělských nástrojů, v jiných jsou různé
interaktivní záležitosti pro děti, jako např. dojení krávy. Ale nechybí
ani pohádkové domy. Celé místnosti zařízené jako některá konkrétní
pohádka. Děti vejdou a z amplionu tu kterou pohádku mohou i poslouchat v
mluvené formě. Pohádkovou, či zábavní atmosféru umocňují i četní maskoti
a pohádkové postavy pohybující se po celém Koiramäki. K dispozici je
dětské hřiště a spousta dalších zajímavostí. Pochopitelně nechybí
zvířata, jejichž expozice jsou situované při vnější straně zoo. Celkem
je to okolo 200 zvířat v asi 30 druzích a plemenech. Psi, alpaky, koně,
poníci, osli, muly, kozy, ovce, krávy, prasata, králíci, morčata, pávi,
kachny, husy, slepice, holubi... Ve většině případů jde o nějaká
konkrétní, převážně místní finská plemena. Za zmínku stojí východofinský
skot, typický tím, že krávy a většinou ani býci nemají rohy. To je
společným znakem všech tří finských plemen krav, ale lze je od sebe
velmi snadno rozeznat podle zbarvení. Severofinský, či laponský skot je
obvykle bílý, případně s hrstkou černých teček nebo drobných skvrn,
západofinský skot je celý červený a ten poslední, který je zde, tedy
východofinský (finsky oficiálně itäsuomenkarja, častěji ale kyyttö) je
bílý a přes celé tělo se kolem dokola line široký vodorovný červený
pruh. V Koiramäki jsou k vidění i finské slepice, ale nejzajímavější je
rozhodně vzácné místní plemeno ovcí, které jsem v jiné zoo (ani jinde)
neviděl – šedá kainuuská ovce. Jediné, co je skutečně divné a svým
způsobem kontroverzní, jsou štěňata – jsou to většinou nějací „voříšci“
– kříženci čehokoli, což by nebyl problém, horší je, že se zde štěňata
pravidelně obměňují. Asi jednou za půl roku nebo za rok se opatří nová a
stará se někde udají. Takový zvláštní evidentně komerční koloběh... Aby
to byla neustále jen mláďata.
Expozice zvířat jsou většinou
zdánlivě prosté, ovšem je to vlastně jen zdání – ohrady i domečky jsou
precizně provedené a působí skvělým dojmem. Jakoby minimalistické -
venkovské, přesto výborné. Stáje a různé jiné zvířecí domečky jsou
takovým starým finským venkovem lehce pohádkově modifikovaným. Skutečně
velmi působivé a je jedno, zda je řeč o výběhu prasat, velkých koňských
stájích nebo třeba voliéře slepic. Výběh domácích husí a kachen s
jezírkem, který se rozkládá hned u vchodu do Koiramäki je tak
excelentní, že mnohé zoo nemají tak hezký ani exotická nebo dokonce
vzácná zvířata. Aby to také tak nebylo – rekonstrukce, tedy vlastně
stavba nové dětské zoo, která zabírá něco okolo 1,2 ha, přišla na 5
milionů Eur a je největší investicí parku Särkänniemi v 21. století a
snad šestou nejvyšší v celé historii! To je v případě velkého zábavního
parku co říci...
Ve více finských zoo jsou
obecně výborné dětské zoo, z kterých by si celý svět mohl brát příklad.
Excelentní dětskou zoo má Ranua i Ähtäri, ale ta v Särkänniemi je ještě
o level jinde. Opravdu nádherná a jako celek dech beroucí.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|