| |
Merimaailma Sea Life Helsinki – poněkud krkolomný a nesourodý
finsko-anglický název (česky by to bylo Mořský svět Mořský život
Helsinki) skrývá jedno z množství akvárií ze sítě Sea Life patřící
řetězci britské společnosti Merlin Entertainments, vlastnící více než
stovku zábavních podniků po celém světě. Mnoho akvárií sítě Sea Life
společnost Merlin Entertainments postupně získala v rámci nějakého
balíku při koupi jiných společností, to ale nebyl případ Helsinek.
Akvárium v Helsinkách bylo založeno již jako součást tohoto řetězce. 11.
září 2001 byla registrována společnost Sea Life Helsinky Oy (cosi jako
s.r.o.) a 18. června 2002 bylo nové akvárium otevřeno veřejnosti.
Nevzniklo úplně „na zelené louce“, ale na okraji velkého helsinského
zábavního parku Linnanmäki. Zajímavé na tom je, že kdysi – koncem 80.
let, chtěl na stejném místě Björn Gammals, majitel pojízdné výstavy
plazů, vybudovat veřejné terárium, ale byl zábavním parkem odmítnut,
přesněji řečeno mu bylo nabídnuto místo v sesterském zábavním parku
Tykkimäki v Kuovole. A terárium tam skutečně vzniklo. Existovalo od roku
1987 až do 2005. Možná i jeho popularita a úspěšnost měly vliv na to, že
po 14 letech zábavní park Linnanmäki svolil na jeho území vybudovat
akvárium.
V 80. letech si zřejmě
tehdejší management nepřipouštěl, jak úspěšné by mohlo terárium být.
Když se po několika letech objevila obdobná, i když o něco luxusnější,
nabídka akvária, došlo k dohodě. A Sea Life se úspěšným skutečně stal.
Jeho roční návštěvnost se pohybuje okolo čtvrt milionu lidí a to i
přesto, že z necelé šedesátky Sea Life akvárií je Merimaailma spíše tím
menším a horším. Je to do značné míry dáno budovou, v které se nachází –
ta neskýtá úplně největší plochu expozičních prostor a tak není vlastně
kde a jak udělat nějakou velkou výraznou expozici srovnatelnou s těmi v
lepších sesterských podnicích po celém světě.
Vstup do SeaLife je z
ulice (nikoli ze zábavního parku) a vzhledem ke stavební dispozici
budovy je řešen tak, že od vchodových dveří musí návštěvník vystoupat po
schodech do nejvyššího patra, kde je jeden ze dvou největších prostorů -
vlastní vchodová i východová část, tedy jednak pokladna a jednak obchod
se suvenýry. Odsud již vede návštěvnická trasa, která je sice celkem
plynulá, bez větších hluchých míst, ale také poměrně úzká. Vede většinou
místnostmi nebo jejich částmi, ale občas prochází i různými chodbami
nebo podobnými ještě zúženějšími prostory. Když si k tomu přidáme ještě
to tmu, pak to rozhodně není nic pro klaustrofobiky. Ale nepříjemné je
to i pro ostatní návštěvníky. Helsinský Sea Life není stavěn na tak
vysokou návštěvnost. Lidé se tady (alespoň v sezóně) vzájemně pletou a
překáží si. U většiny akvárií se stojí fronty, po celém prostoru ruší
hluk řvoucích dětí (který se tady značně rozléhá), na mnoha místech
plynulost pohybu návštěvníků přerušují selfie maniaci... To vše velmi
degraduje zážitek z prohlídky a z akvária, coby zoologického zařízení,
činí jen pouhou zábavní atrakci, část lunaparku...
Trasa prochází postupně
několika částmi tvořenými geografickými, případně tematickými zónami,
nicméně akvárium rozhodně nepopře, že patří do sítě podniků zábavního
průmyslu. Druhově více méně jen to, co je návštěvnicky atraktivní a
úspěšné, chovatelsky zajímavých ryb je tady málo. Stejně nezoologický i
prvek společný všem Sea Life akváriím – několik stálých expozic a jedna
dočasná, která se rok co rok mění. Jedna část akvária se každý rok
tématicky promění. Jednou jsou to krabi, pak medúzy, příště hvězdice
nebo téma zvuku, nebezpečí atd. Tyto části jsou de facto putovní a
kolují mezi jednotlivými Sea Life akvárii. Většinou se jedná o
bezobratlé živočichy, ale i tak to není úplně zoologické – neustálé
stěhování zvířat. Když to přeženu, tak je to v jistém smyslu
principiálně, jako pojízdný zvěřinec.
Zábavnímu parku odpovídá
nejen druhová skladba, ale i většina akvárií a některé dekorace.
Například přes největší akvárium s tunelem probíhá již z vnějšího
prostoru část kostry jakoby mořského dinosaura (údajně elasmosaura), ale
má tak dětskou podobu, že by se hodila spíše do pohádky než do
seriózního akvária, kde má evokovat věrohodnou přírodninu. S akvárii je
to stejné - několik jich je obyčejných, ale většina tvarově jiná – nějak
nenormální – konvexně či konkávně prohnutá, válcová, kulatá, čočkovitě
vypouklá či „vpuklá“ (vydutá) atd. To je sice velmi atraktivní zvláště
pro děti, ale jinak velmi nepraktické. Přes silné prohnuté sklo, ať již
ven nebo dovnitř, se téměř nedá kloudně fotit, tím spíše funguje-li jako
zvětšovací. Navíc ty atypické tvary výrazně více přitahují nenechavé
dětské ruce a tak jsou taková akvária násobně více upatlaná. Když to
spojíme ještě s poměrně špatným osvětlením (slabé nebo modré), pak není
Sea Life v Helsinkách zrovna dobrým fotografickým místem.
Největším tahákem je
samozřejmě již zmíněné největší (250 m3) akvárium s desetimetrovým
tunelem, které se hemží bezpočtem tropických barevných ryb i několika
druhy žraloků a rejnoků. Z dalších návštěvnicky vděčných expozicí je to
akvárium s částí Mayské stavby v pozadí, barevně nasvícené medúzy, které
proud vody prohání dokola po nádrži nebo třeba hrozivě vyhlížející
vlkouš. Nechybí pochopitelně klauni a bodloci, různí čtverzubci, mořské
jehly, úhořovci, perutýni, mořští koníci a podobné osvědčené druhy.
Kromě ryb, paryb a vodních bezobratlých jsou zde jen tři běžné druhy
pralesniček a v minulosti zde bývalo i několik málo druhů plazů.
Merimaailma Sea Life
Helsinki je nepochybně velkou atrakcí, která rozhodně uchvátí všechny
děti i většinu dospělých. Odborněji zaměřené návštěvníky asi neurazí,
ale nejspíš ani nenadchne, protože jsou po světě spousty mnohem lepších,
i méně známých, akvárií.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|
