Stručně o Litevském mořském muzeu

Lietuvos jūrų muziejus


	Stručně o Litevském mořském muzeu
	Litevské mořské muzeum se nachází v Klaipedě, přesněji řečeno v části Smiltyne, ležící na konci Kurské kosy. Je to sice jen asi půl kilometru od pevniny, ovšem na poloostrov nevede žádný most. Dostat se sem je možné jedině trajektem, přesněji hned dvěma trajekty (po souši je Kosa přístupné jedině z ruské Kaliningradské oblasti). První jezdí z Nového terminálu (Naujoji perkėla v ulici Varnenų) a na Kose kotví asi 5 km jižně od Muzea, druhý jezdí ze Starého terminálu (Senoji perkėla v ulici Danės) a na Kose staví necelý kilometr od Muzea. Oba jezdí v sezóně asi v půlhodinových intervalech, výhodnější pro návštěvu Muzea je pochopitelně Starý terminál, nicméně ten slouží jen pěším a cyklistům, kdo se sem vydá vozem, musí použít Nový terminál. Ačkoli může doprava připadat poněkud komplikovaně, není to tak složité a návštěva Mořského muzea a vlastně i Kurské kosy s četnými plážemi za to stojí. Námořní muzeum je velmi unikátní turistickou atrakcí nejen Litvy, ale celého Pobaltí. Velmi unikátní bylo vlastně již v době svého vzniku. Velká část expozic se nachází v někdejší pevnosti Nerija postavené 1865 - 1897. Ta sloužila původně jako sklad munice a střelného prachu a také jako pozice dělostřelectva. Koncem II. světové války, v roce 1945 byla centrální reduta zničena. Na přelomu 60. a 70. let přišel tehdejší starosta Klaipedy Alfonsas Žalys s myšlenkou pevnost obnovit a zřídit zde jedinečné mořské muzeum. Tuto myšlenku by tehdejší sovětské vládní špičky rychle sprovodily ze světa, coby snahu jednotlivce vyčnívat z průměru, proto vše probíhalo v naprosté tajnosti - plány, příprava i samotná stavba. Muzeum bylo založeno 1. října 1975 a slavnostně otevřeno (včetně akvária) 28. července 1979, ale ani po tom se však jeho publicita raději nepřeháněla, aby to sovětskou vládu příliš nepobuřovalo - přece jen šlo o unikátní instituci, která byla jediná svého druhu a zaměření v tehdejším SSSR. To vydrželo de facto až do samostatnosti Litvy (1990). Muzeum od samého počátku pořádalo námořní expedice za získáním zajímavých exponátů a již před otevřením se zde objevila i živá zvířata. První byli v roce 1977 tučňáci skalní a v následujícím roce se objevil i první tuleň (1987 byl první odchov). 1987 začala stavba delfinária, které bylo dokončeno 1994. Postupně se muzeum rozšiřovalo o další expozice i exponáty až do dnešní podoby a velikosti, kdy je krátce po dlouho trvající rekonstrukci. Celý současný areál muzea má asi 13 hektarů, první expozicí je výstava rybářských lodí podél pobřežní cesty vedoucí od přístavu k pokladnám. O kousek dále, též u cesty, je Etnografická expozice rybářské vesnice a za ní již hlavní plocha Mořského muzea. Vlevo pokladny, za nimi pevnost s akváriem a dalšími expozicemi a naproti, na samém konci Kurské kosy samostatně stojící delfinárium. To bylo v roce 2010 - 2011 kompletně zrekonstruováno (ve skutečnosti trvala rekonstrukce ještě déle) a hlavní bazén byl v rámci modernizace trojnásobně zvětšen. Delfinárium je rozhodně nejvyhledávanější částí Muzea - když bylo pro rekonstrukci zavřené, návštěvnost Muzea poklesla na 20%. Delfíni se zde množí (první odchov byl již 1998), nicméně delfinárium slouží především pro představení delfínů a lachtanů. Mimo show není přístupné, delfíni jsou vidět přes okno, což není ideální. Hlavní část, jakési srdce Muzea je již zmíněná pevnost - centrální kruhová reduta, okolo ní velký val v němž jsou ukryty někdejší klenuté sklady střelného prachu apod. a okolo toho celého vodní příkop. I tato část je krátce po kompletní rekonstrukci. Ta probíhala od 2014 do 2017. V bývalých skladech střelného prachu jsou nyní muzejní expozice historie námořní navigace s modely lodí, archeologickými nálezy, mnoha dokumenty apod. Vodní příkop obývají pelikáni bílí. Po celém vnějším obvodu reduty jsou bazény tučňáků brýlových, tuleňů obecných a kuželozubých a lachtanů ušatých (zatímco v delfináriu jsou lachtani kalifornští). Při vstupu do vnitřní části reduty je vnitřní expozice tučňáků (dříve zde bývali 3 druhy - kromě brýlových ještě magelánští a uzdičkoví). Přímo naproti vstupu je obří bazén s 50 tunami vody, kde se prohání vyzy velké a další druhy nejen jeseterů. Okolo bazénu stoupá schodiště do patra k přírodovědné expozici muzea, kde jsou různé přírodniny - fosílie, preparovaná zvířata, modely zvířat a rozsáhlá sbírka ulit měkkýšů - největší v Litvě a jedna z největších v Evropě. Jako doplněk jsou zde dvě válcovitá akvária s různými korály. Trasa pokračuje temnou částí, kde se v podlaze při krocích rozsvěcují prosklená pole s různými mořskými kreaturami. Poslední expozicí pevnosti je akvárium, kde jsou sladkovodní ryby Litvy, ryby Baltu, Severního moře a tropické mořské ryby. Je na první pohled vidět, že jde o zbrusu nové akvárium. Po rekonstrukci je velmi moderní a skutečně nádherné. Pro mě možná nejhezčí část celého Muzea (s čímž nebudou souhlasit snad jen ti, co přijeli na delfíny). Na začátku trasy jsou sladkovodní akvária, či spíše bazény s prosklenou přední stranou, ale jinak otevřené, takže lze ryby pozorovat jak z předu, tak z hora. Poté je několik akvárií nestandardních tvarů a typů - půlválce, polokoule (vypouklá akvária) nebo nízké ploché, jakoby stolové, kompletně prosklené (včetně honí části) akvárium platýsů. Za ním již jsou standardní velká akvária nejrůznějších ryb Baltského a Severního moře a na konci korálová akvária hemžící se barvami množství korálových rybek. Celkem 24 nádrží, které jsou většinou i velmi dobře osvětlené, takže se zde i celkem dobře fotí (což v akváriích nebývá úplně běžné). Skutečně celkově výborné. Jedinou malou slabinou jsou jmenovky. Jsou sice dostatečné, i s obrázky ryb, ovšem ve formě svítících displejů nad akvárii, přičemž se zobrazuje vždy jen jeden druh. Displej se pravidelně v nějakém časovém intervalu mění, ovšem u vícedruhových akvárií (což je většina) trvá kompletní výměna velmi dlouho. Než návštěvník zjistí, o kterou rybu jde může trvat v některých případech třeba 10 minut, u korálového akvária i déle. Poslední štací akvária je 18 metrů dlouhý prosklený tunel vedoucí pod zmíněným bazénem vyz a jeseterů. Tady je focení samozřejmě složitější, nicméně podívaná je to náramná, srovnatelná s tunely v akváriích se žraloky. Pro mě osobně je sice nepříjemné, že lze delfinárium navštívit jen v rámci představení (které příliš nemusím), nebo maximálně přes sklo, kde není možné delfína ani vyfotit, nicméně to nic nemění na faktu, že je Litevské mořské muzeum jako celek unikátní a skutečně výborné, o čemž svědčí i fakt, že má roční návštěvnost okolo půl miliónu lidí (přičemž Klaipeda má jen okolo 150.000 obyvatel a celá Litva asi 2,8 milionu)!!! Autor: Roman Hynek (2018)