|
Litevské mořské muzeum se nachází v Klaipedě, přesněji řečeno v části
Smiltyne, ležící na konci Kurské kosy. Je to sice jen asi půl kilometru
od pevniny, ovšem na poloostrov nevede žádný most. Dostat se sem je
možné jedině trajektem, přesněji hned dvěma trajekty (po souši je Kosa
přístupné jedině z ruské Kaliningradské oblasti). První jezdí z
Nového terminálu (Naujoji perkėla v ulici
Varnenų) a na Kose kotví asi 5 km jižně od Muzea, druhý jezdí ze
Starého terminálu (Senoji perkėla v ulici Danės) a na Kose staví necelý
kilometr od Muzea. Oba jezdí v sezóně asi v půlhodinových intervalech,
výhodnější pro návštěvu Muzea je pochopitelně Starý terminál, nicméně
ten slouží jen pěším a cyklistům, kdo se sem vydá vozem, musí použít
Nový terminál. Ačkoli může doprava připadat poněkud komplikovaně, není
to tak složité a návštěva Mořského muzea a vlastně i Kurské kosy s
četnými plážemi za to stojí.
Námořní muzeum je velmi unikátní
turistickou atrakcí nejen Litvy, ale celého Pobaltí. Velmi unikátní bylo
vlastně již v době svého vzniku. Velká část expozic se nachází v
někdejší pevnosti Nerija postavené 1865 - 1897. Ta sloužila původně jako
sklad munice a střelného prachu a také jako pozice dělostřelectva.
Koncem II. světové války, v roce 1945 byla centrální reduta zničena. Na
přelomu 60. a 70. let přišel tehdejší starosta Klaipedy Alfonsas Žalys s
myšlenkou pevnost obnovit a zřídit zde jedinečné mořské muzeum. Tuto
myšlenku by tehdejší sovětské vládní špičky rychle sprovodily ze světa,
coby snahu jednotlivce vyčnívat z průměru, proto vše probíhalo v
naprosté tajnosti - plány, příprava i samotná stavba. Muzeum bylo
založeno 1. října 1975 a slavnostně otevřeno (včetně akvária) 28.
července 1979, ale ani po tom se však jeho publicita raději nepřeháněla,
aby to sovětskou vládu příliš nepobuřovalo - přece jen šlo o unikátní
instituci, která byla jediná svého druhu a zaměření v tehdejším SSSR. To
vydrželo de facto až do samostatnosti Litvy (1990).
Muzeum od samého počátku
pořádalo námořní expedice za získáním zajímavých exponátů a již před
otevřením se zde objevila i živá zvířata. První byli v roce 1977 tučňáci
skalní a v následujícím roce se objevil i první tuleň (1987 byl první
odchov). 1987 začala stavba delfinária, které bylo dokončeno 1994.
Postupně se muzeum rozšiřovalo o další expozice i exponáty až do dnešní
podoby a velikosti, kdy je krátce po dlouho trvající rekonstrukci.
Celý současný areál muzea
má asi 13 hektarů, první expozicí je výstava rybářských lodí podél
pobřežní cesty vedoucí od přístavu k pokladnám. O kousek dále, též u
cesty, je Etnografická expozice rybářské vesnice a za ní již hlavní
plocha Mořského muzea. Vlevo pokladny, za nimi pevnost s akváriem a
dalšími expozicemi a naproti, na samém konci Kurské kosy samostatně
stojící delfinárium. To bylo v roce 2010 - 2011 kompletně
zrekonstruováno (ve skutečnosti trvala rekonstrukce ještě déle) a hlavní
bazén byl v rámci modernizace trojnásobně zvětšen. Delfinárium je
rozhodně nejvyhledávanější částí Muzea - když bylo pro rekonstrukci
zavřené, návštěvnost Muzea poklesla na 20%. Delfíni se zde množí (první
odchov byl již 1998), nicméně delfinárium slouží především pro
představení delfínů a lachtanů. Mimo show není přístupné, delfíni jsou
vidět přes okno, což není ideální.
Hlavní část, jakési srdce
Muzea je již zmíněná pevnost - centrální kruhová reduta, okolo ní velký
val v němž jsou ukryty někdejší klenuté sklady střelného prachu apod. a
okolo toho celého vodní příkop. I tato část je krátce po kompletní
rekonstrukci. Ta probíhala od 2014 do 2017. V bývalých skladech
střelného prachu jsou nyní muzejní expozice historie námořní navigace s
modely lodí, archeologickými nálezy, mnoha dokumenty apod. Vodní příkop
obývají pelikáni bílí. Po celém vnějším obvodu reduty jsou bazény
tučňáků brýlových, tuleňů obecných a kuželozubých a lachtanů ušatých
(zatímco v delfináriu jsou lachtani kalifornští).
Při vstupu do vnitřní
části reduty je vnitřní expozice tučňáků (dříve zde bývali 3 druhy -
kromě brýlových ještě magelánští a uzdičkoví). Přímo naproti vstupu je
obří bazén s 50 tunami vody, kde se prohání vyzy velké a další druhy
nejen jeseterů. Okolo bazénu stoupá schodiště do patra k přírodovědné
expozici muzea, kde jsou různé přírodniny - fosílie, preparovaná
zvířata, modely zvířat a rozsáhlá sbírka ulit měkkýšů - největší v Litvě
a jedna z největších v Evropě. Jako doplněk jsou zde dvě válcovitá
akvária s různými korály. Trasa pokračuje temnou částí, kde se v podlaze
při krocích rozsvěcují prosklená pole s různými mořskými kreaturami.
Poslední expozicí pevnosti je akvárium, kde jsou sladkovodní ryby Litvy,
ryby Baltu, Severního moře a tropické mořské ryby. Je na první pohled
vidět, že jde o zbrusu nové akvárium. Po rekonstrukci je velmi moderní a
skutečně nádherné. Pro mě možná nejhezčí část celého Muzea (s čímž
nebudou souhlasit snad jen ti, co přijeli na delfíny).
Na začátku trasy jsou
sladkovodní akvária, či spíše bazény s prosklenou přední stranou, ale
jinak otevřené, takže lze ryby pozorovat jak z předu, tak z hora. Poté
je několik akvárií nestandardních tvarů a typů - půlválce, polokoule
(vypouklá akvária) nebo nízké ploché, jakoby stolové, kompletně
prosklené (včetně honí části) akvárium platýsů. Za ním již jsou
standardní velká akvária nejrůznějších ryb Baltského a Severního moře a
na konci korálová akvária hemžící se barvami množství korálových rybek.
Celkem 24 nádrží, které jsou většinou i velmi dobře osvětlené, takže se
zde i celkem dobře fotí (což v akváriích nebývá úplně běžné). Skutečně
celkově výborné. Jedinou malou slabinou jsou jmenovky. Jsou sice
dostatečné, i s obrázky ryb, ovšem ve formě svítících displejů nad
akvárii, přičemž se zobrazuje vždy jen jeden druh. Displej se pravidelně
v nějakém časovém intervalu mění, ovšem u vícedruhových akvárií (což je
většina) trvá kompletní výměna velmi dlouho. Než návštěvník zjistí, o
kterou rybu jde může trvat v některých případech třeba 10 minut, u
korálového akvária i déle. Poslední štací akvária je 18 metrů dlouhý
prosklený tunel vedoucí pod zmíněným bazénem vyz a jeseterů. Tady je
focení samozřejmě složitější, nicméně podívaná je to náramná,
srovnatelná s tunely v akváriích se žraloky.
Pro mě osobně je sice
nepříjemné, že lze delfinárium navštívit jen v rámci představení (které
příliš nemusím), nebo maximálně přes sklo, kde není možné delfína ani
vyfotit, nicméně to nic nemění na faktu, že je Litevské mořské muzeum
jako celek unikátní a skutečně výborné, o čemž svědčí i fakt, že má
roční návštěvnost okolo půl miliónu lidí (přičemž Klaipeda má jen okolo
150.000 obyvatel a celá Litva asi 2,8 milionu)!!!
Autor: Roman Hynek
(2018)
|
|