|
Litevská národní zoo, známější spíše pod starším názvem Zoo
Kaunas byla založena známým litevským přírodovědcem Tadasem Ivanauskasem
v roce 1935, ačkoli slavnostní otevření proběhlo až 1. července 1938 v
17.00 hodin. V té době zde bylo jen asi 40 zvířat, ale velmi brzy se
počet zvýšil více než třikrát na asi 150 ks, přičemž většina zvířat
přišla darem z Varšavské zoo. Válečné a poválečné období zoo sice
přežila, ale vývoj se zcela zastavil a to až do konce 50. let. Poté se
začaly ve větší míře stavět nové expozice a počet zvířat se navýšil až
na zhruba 3000 kusů ve 400 druzích. V roce 1962 se zde narodil první
irbis v bývalém Sovětském svazu a 1973 druhá charza na světě.
Po rozpadu
socialistického bloku, byla většina zahraničních post-socialistiských
zoo výrazně proměněna a modernizována, ale Kaunaská zoo se žádné velké
rekonstrukce nedočkala, což platí vlastně dodnes. V někdejším sovětském
Pobaltí jsou 3 velké státní zoo, Riga i Talin jsou v dobrém stavu, ovšem
Kaunas stále neodpovídá 21. století. Stav současné Kaunaské zoo je
podobný řekněme většině našich zoo v 90. letech. Expozice jsou sice
většinou opravené, či nějak upravené, nicméně špatné, zastaralé,
nemoderní, vzdálené od současných trendů. Kaunaská zoo nejen, že je
výrazně horší než velké zoo v sousedních zemích, ale již ji začínají
předhánět i místní soukromé (ačkoli jejich odbornost je velmi žalostná)
menší zoo. V souvislosti se stavem zoo v posledních letech ubývá i
některých velkých atraktivních zvířat, jako např. nosorožci, hnědí i
lední medvědi...
Areál zoo na okraji
kaunaské čtvrti Marvelė je terénem přirozeně rozdělen na dvě části -
horní (kde je vchod) a dolní v údolí říčky Girstupis. Ve spodní části,
která je přístupná příkrou betonovou cestou nebo dlouhým schodištěm,
najdeme pavilon afrických kopytníků, jezírka vodních ptáků, malý pavilon
papoušků a velké voliéry dravců a brodivých. V kopci mezi oběmi částmi
jsou výběhy horských kopytníků, všechna ostatní zvířata jsou v části
horní - výběhy kopytníků, tygrů, lvů, klece irbisů, malých šelem, bazén
tuleňů, pavilon malp a anubi, malé exotárium rozdělené na tři samostatné
prostory - akvárium, terárium a ptačinec s nokturnáriem.
Aktuálně je v zoo okolo 2000
zvířat v 200 - 250 druzích. Nechybí sice několik návštěvnicky
atraktivních - velké kočky, hyeny, tuleni, opice, žirafy, zebry, hrošíci,
nicméně zoologicky zde nic mimořádného nenajdeme. Snad jediná expozice,
která je zajímavá a odpovídá současnosti, je komplex velkých voliér
dravců. Trochu lepší jsou ještě výběhy drápkatých opic a jezírka
vrubozobých. Vše ostatní je v lepším případě obyčejné. Častěji však
špatné... Lvi ve starém nehezkém zamřížovaném výběhu, irbisi v klecích,
tuleň v malém bazénu téměř bez výběhu, afričtí kopytníci (zebry, žirafy,
pakoni...) v maličkých písčitých výbězích přiražených k nevzhlednému
obrovskému domu. Největší výběh v tomto pavilonu mají paradoxně hrošíci.
Velbloudi, zubři, pekari apod. jsou ve starých výbězích, v jejichž
protilehlé straně stojí dlouhý dům s děravou střechou (velká část je bez
krytiny - jen prkna). Vůbec nejodpornější jsou asi klece rysů, které,
soudě podle vzhledu, nebudou o moc mladší než samotná zoo. Tygři mají
sice výběh nový, ale ani ten však není úplně velký a vlastně ani úplně
moderní. Exotárium (akvárium, terárium, ptačinec) je velmi slabé. Výběhy
horských koz ve svahu jsou expozičně přímo katastrofální - poměrně
vysoko nad návštěvnickou cestu, ale hlavně v dolní části ukončené hlínou
a organickým nepořádkem, který ze svahu sjíždí k cestě. Mnoho mříží,
plotů apod. je rezatých - nenatřených, většinou viditelně velmi starého
data výroby, Ledacos je opraveno "na koleni" - "zalátáno" čímkoli.
Většina expozic v zoo skutečně
není příliš zajímavá, nicméně vedle voliér dravců stojí za zmínku ještě
dvě... První je rekonstruovaný opičinec, který z poloviny obývají
paviáni anubi a z poloviny malpy. Není to sice nejúžasnější expozice
primátů, ale je zajímavá historická stavba a v celkem dobrém stavu. A co
bych vyzdvihl především, je někdejší medvědinec - kruhová stavba, kde
uprostřed byly vnitřní ubikace a obslužná chodba a na obou krajích
půlkruhový výběh, hrazený hlubokým betonovým příkopem. Dříve obvyklý
způsob prezentace medvědů, kdy návštěvník opticky příkop nevnímá a vidí
tak medvěda stojícího ve stejné výškové úrovni a vlastně celkem blízko.
Velikost výběhů samozřejmě neodpovídá moderním standardům, takže ačkoli
zde byli medvědi donedávna (ještě v r. 2010), museli nakonec zmizet. Na
tom by nebylo nic až tak zajímavého, jenže stařičký medvědinec byl
opraven, ve výbězích se objevily lišky a korzaci a z vnitřních prostor
vzniklo jakési průchozí "mini muzeum". Někdejší obslužnou chodbou nyní
mohou návštěvníci procházet - zůstali zde kovové dveře vnitřních brlohů
i veškerá obslužná zařízení (ovládání šubrů apod.), na stěnách visí malé
obrazy s historickými fotografiemi. Zajímavé využití medvědince -
většina obyčejných lidí, si může udělat obrázek o tom, jak to
fungovalo... Vždyť pro návštěvníka jsou obdobné prostory obvykle tabu.
Autor: Roman Hynek
(2018)
|
|