| |
Zoo Klaipeda se, navzdory svému názvu, nenachází v Klaipedě, ale ve
vesničce Jonušai asi 10 km východně od Klaipedy téměř při hlavní silnici
A1, vedoucí z Kaunasu. Soukromá Zoo byla založena 2. dubna 2001 (někdy
se uvádí 2002), tehdy jako Gamtininkų centras Mini Zoo, tedy Mini zoo
Centra přírodovědců. Byla to de facto první soukromá zoo s větším
množstvím exotických zvířat v Litvě. V roce 2014 získala oficiální
status zoologické zahrady a byla přejmenována na Zoo Klaipeda.
V současné době patří
významově a množstvím zvířat k největším klasickým zoo Litvy - fakticky
je jednou ze čtyř klasických zoo. Po velké státní Kaunaské zoo rozhodně
nejznámější. Od svého vzniku se velmi dynamicky vyvíjí, přibývá expozic
i zvířat, areál se rozrostl z původních asi 2,5 hektaru na téměř 6 ha.
Dalo by se očekávat, že bude i kvalitativně na výši, nebo přinejmenším
nejlepší z těch tří soukromých, ale není tomu tak. Má sice asi nejvíce
druhů zvířat i nejvíce těch návštěvnicky atraktivních, ovšem expozice
jsou velmi slabé a zejména celková úprava a uspořádání zoo je na bídné
úrovni. Obojí výrazně horší než v dalších dvou větších soukromých zoo v
Trakenai a Raubonysu. Dalo by se říci, že množstvím zvířat a druhovu
skladbou je to zoo, ovšem vším ostatním zůstala stále zookoutkem či mini
zoo. Stejně jako ve všech litevských soukromých zoo, je i tady velmi
patrný amatérismus a absence odborníků se zoologickým vzděláním (četné
chyby na jmenovkách, nevhodné zařízení některých výběhů atd.). Z mého
pohledu je však nejhorším faktem, že jde (stejně jako v Zoo Trakenai) o
regulérní množírnu velkých koček, s čímž se majitel ani nijak netají.
Veškerá koťata především tygrů, bílých tygrů, pum a lvů jsou okamžitě
odebírána matce a odchovávána na flašce, protože jako "plyšové hračky"
se lépe prodají... Levhartů a jaguárů se to netýká jen proto, že se
nemnoží. Je to naprosto nezoologické. Výroba psychických mrzáků, kteří
mají tímto předem zpečetěný osud. Jsou nevhodní k dalšímu chovu a tedy
nežádoucí hned jak povyrostou. Někteří mají štěstí, že se dostanou do
soukromých chovů, jako domácí mazlíčci (což je také hrozné), jiní zřejmě
končí podobně jako koťata z našich mini zoo - jako mladá surovina pro
výrobu asijských mastiček, vývarů, lektvarů apod. Pochopitelně, že je to
nelegální a určitě i v Litvě, ovšem tradiční medicína se nevyrábí přímo
v zoo a umělý odchov zakázán není. Zoo tak neporušuje žádné zákony, či
předpisy. Že se tohle děje v pochybných mini zoo je hrozné, ovšem nad
tím, že je to naprosto normální i v oficiální licencované zoo, zůstává
rozum stát. O to hůře, že to majitelé ani netají.
V souladu s výše uvedeným
jsou v třetině nebo možná polovině zoo výběhy a klece právě pro velké
kočky. Ty nové, které se neustále přistavují, jsou alespoň jakž takž
prostorné, ty starší jsou malé nebo titěrně malé. Každopádně fyzicky
začíná být zoo na velkovýrobu plyšových koťat jaksi malá a tak jsou
expozice ve velké části zahrady nahňácané na sebe, chaoticky a
bezmyšlenkovitě uspořádané. Jsou místy tak natěsno vedle sebe, že mezi
nimi prochází jen úzká ulička. Není zde možnost osadit zábradlí nebo
zvětšit vzdálenost lidí od zvířat - návštěvník je tak blízko levhartům,
jaguárům, pumám, opicím apod., že nutně musí mít výběhy ve spodní části
dvojí nebo trojí pletivo či mřížoví.
Zoo by se dala rozdělit
na 3 části - první, zřejmě nejstarší, u vchodu je tvořena pravoúhlými
uličkami a nejmenšími klecemi a výběhy. Ta je rozhodně nejtěsnější a
nejhorší. Zvířata jsou zde rozmístěna zcela bez hlavy a paty. Například
hned za vchodem je výběh flaškových koťat, vedle veverky, dále pávi a
holubi, za rohem bažanti, nosáli a za nimi kachničky mandarínské... Na
druhou stranu jsou to malpy, pávi, sovy, mangusty, levharti, jaguáři,
pumy, bílí tygři atd.
Druhá část zleva
navazuje na tu první - je de facto stejná jen uličky jsou dále od té
první širší a klece o něco větší. Z kraje je to stejný chaos - voliéry
papoušků, mývali, paviáni, tygři, lvi, kozorožci, vlci atd., zcela vlevo
jsou nové, větší výběhy tygrů a lvů a za nimi emu. Částečně je toto
místo stavbou (staví se další a další výběhy tygrů) - ta není oddělená
bariérou a tak je to zbytečně ještě větší chaos.
Poslední třetí část,
zcela vzadu, v protilehlém konci od vchodu, je rozhodně nejlepší,
nejméně kontroverzní - nejvíce zoologická. Dvě větší jezírka s výběhy
vrubozobých a pelikánů a za nimi část s kopytníky. Velbloudi, lamy,
poituouští osli, watusi, bizoni, skotský náhorní skot, siky, daňci,
domácí i divoké kozy... Vedle výběhů kopytníků jsou ještě velké voliéry
servalů. Expozice kopytníků jsou z celé zoo asi nejvíce zoologicky v
pořádku, ovšem ani ty nejsou bezchybné. Návštěvníci mají přístup až k
hrazení, takže strkají ruce nebo i celou horní polovinu těla mezi bizony
apod. Všechna zvířata jsou návštěvníky bohatě krmena (krmení se zde snad
i prodává). Výběhy nejsou sice úplně malé, ale přinejmenším některé by
mohly být větší. Bizoni by měli mít spíše travnatý výběh, případně
udusanou hlínu, ovšem tady chodí v hlubokém písku, v nejmenším z výběhů
(zatímco velbloudi mají největší výběh, a s tvrdým povrchem).
Většina expozic není nijak zvláště
upravena pro oko návštěvníka. Zcela běžné je zde holé nepravené zdivo z
tvárnic (bez omítky nebo pod.), nenatřené pletivo, parkosy ve formě
dřevěných příšerných polic (což je v litevských zoo velmi běžné), obecně
je zde příliš železa. Nicméně tím absolutně nejhorším je nejběžnější
dekorace - pneumatika. Ano pneumatiky jsou všude. Někde jedna, dvě,
jinde plná klec. Ve všech klecích a výbězích tygrů a lvů je bezpočet
pneumatik, ty velké mají uvnitř i jakýsi "plot" z traktorových
pneumatik. Celá zadní stěna výběhu nosálů je pneumatiková. Drbadla
kopytníků jsou z pneumatik... Příšerné. Když si na tuto zoo vzpomenu,
první mi naskočí 4 výrazy: množírna tygrů, pneumatiky, holé tvárnice a
tuny železa.
Autor: Roman Hynek
(2018)
|
|
