| |
Zařízení známé jako Centrum mladých přírodovědců ležící na východním
okraji Vilniusu má za sebou již poměrně bohatou historii. Bylo založeno
15. září 1953 pod názvem Republikánská stanice mladých přírodovědců (Respublikinė
jaunųjų gamtininkų stotis - RJGS) a první rok to byl de facto běžný
zájmová kroužek. V následujícím roce (1954) byl postaven skleník a
stanice se zaměřovala především na zahradnické či květinářské aktivity,
což se ještě prohloubilo, když koncem 50. let přibyly záhony a
experimentální pozemek. V roce 1964 se však zaměření stanice začalo
rozšiřovat a přibyla mj. i zoologická laboratoř. 1965 byla RJGS
přejmenována na Centrální stanici mladých přírodovědců (Centrinė jaunųjų
gamtininkų stotis - CJGS). V roce 1971 byla dostavěna hlavní budova
centra, která zde stojí dodnes. 1976 se stanice vrací k předchozímu
názvu - Republikánská stanice mladých přírodovědců a o rok později
(1977) je zde vybudován zookoutek (gyvūnijos kampeli s - koutek zvířat).
1989 je v hlavní budově zřízeno akvárium.
Po rozpadu SSSR vyvstalo mnoho
otázek, co s Centrem - mj. je-li vůbec potřeba. Nakonec bylo zachováno,
jen název se roku 1991 změnil na Litevské centrum mladých přírodovědců (Lietuvos
jaunųjų gamtininkų centras - LJCG). Tentýž rok došlo také na rozšíření
mini zoo o nové venkovní i vnitřní voliéry. Opraveny byly i cesty v mini
zoo a přibyla ekologická laboratoř. Postupně přibylo i zvířat - včetně
populárního makaka jménem Čito (který byl v roce 2011 zabit vandaly).
Krkolomný litevský název LJCG
(coby zoo) stihl jakž takž vejít ve známost i za hranicemi, nicméně
sotva se tak stalo, byl v roce 2012 nahrazen novým, pro cizince ještě
krkolomnějším a ještě méně říkajícím - Litevské studentské neformální
vzdělávací centrum (Lietuvos mokinių neformaliojo švietimo centras -
LMNŠC). Z centra, či stanice mladých přírodovědců se téměř po 60 letech
stalo vzdělávací centrum, kde by malou zoo asi sotva někdo hledal,
nicméně stále tu je.
Současná minizoo má
prakticky tři oddělené části - venkovní klasickou malou zoo, akvária,
terária a voliéry papoušků a pěvců v patře hlavní budovy a několik
hlodavců ve skleníku. Zookoutek v zahradě zabírá něco okolo jednoho
hektaru. Hned z kraje jsou voliéry lišek, mývalů, čápů a dravců. O
kousek dál výběh koz a kruhová voliéra mořských orlů a ještě o něco dál
jakýsi dvůr, který je dokola lemovaný mnoha výběhy, jen v přední částí
stojí domeček s voliérami bažantů a vedle voliéra pávů a domácí drůbeže.
V četných výbězích je aktuálně jen lama a pes, zbytek je prázdný, ačkoli
některé slouží pro osli a poníky, kteří se pasou volně. Prakticky je tak
možná polovina venkovní zoo bez zvířat, ale v minulosti tady bývali,
kromě zmíněného makaka i mývalovci, nosáli, skunci, fretky, dikobrazi a
jistě i další druhy.
Skleník stojí na konci
mini zoo - na rohu dvora a jsou tady ti nejběžnější "domácí" hlodavci
(křečci, myši, potkani, osmáci...). Expozice v budově začíná v chodbě
prvního patra, nad schodištěm, kde je velké terárium leguánů, želva a
užovek. Vedle je velká prosklená voliéra menších papoušků (korely,
andulky, rozely, alexandři...) a zhruba uprostřed chodby, v rozšířeném
prostoru je větší rohová dřevem obložená akvarijní a terarijní stěna, k
tomu několik samostatně stojících akvaterárií vodních želv a klece s
žaky. Ve stěně je několik druhů sladkovodních tropických rybek, raci,
axolotli, drápatky, několik obyčejných druhů ještěrek, želvy, švábi
apod. Naproti akváriím je jakási učebna, která je plná přírodnin
(vycpaná zvířata, ptačí hnízda, vejce, včelí a sršní hnízda atd.). V
rohu této místnosti je velké terárium krajt.
Expozičně je mini zoo
vzdělávacího centra samozřejmě nesrovnatelně slabší než klasická
samostatná zoo, nicméně na "školní mini zoo" je celkem zajímavá -
přinejmenším množstvím zvířat a já osobně jsem nečekal ani velikost
okolo 1,5 ha (což je více než některé samostatné soukromé mini zoo).
Aktuálně je v centru okolo 75 druhů (z čehož je jen minimum domácích),
navíc kromě zookoutku je zde i několik dalších veřejně přístupných
atrakcí, jako arboretum, geologická kolekce nebo naučná stezka (celé
LMNŠC má někde okolo 20 hektarů)...
Autor: Roman Hynek
(2018)
|
|
