|
Nová soukromá kontaktní zoo v jedné jediné místnosti v největším
kaunaském a druhém největším litevském nákupním centru Mega. Zoo v
obchodních domech jsou vždycky a všude kontroverzní. Mají své příznivce,
kteří mají potřebu pohladit si to či ono, nakrmit cokoli nebo se s
kdečím vyfotit. Stejně tak mají ale zástup odpůrců, kterým vadí podmínky
v nichž jsou zvířata obvykle chována nebo ještě častěji je jim proti
srsti, že se zvířata používají jako pracovní nástroj - prostředek pro
zisk. Nejinak je to i v případě Kaunasu - Zoopark Mega je přesně tím, co
jedni vyhledávají a druzí zavrhují. Těžko být v této věci nestranný,
protože i můj názor na tento druh zábavy je vyhraněný a celkem neměnný,
pokusím se to tedy příliš nepřehánět.
Některé zoo v obchoďácích
jsou expozičně orientované, jednotlivá chovná zařízení jsou (alespoň na
oko) velmi hezky, často až honosně, provedená. Vše je vyšperkované,
doplněné i mnohými detaily. Nezřídka jde o napodobeniny jeskyní, pralesů
nebo podobně. Jiné z vnitřních zoo jsou naopak velmi jednoduché, strohé
až expozičně ubohé, protože jediný jejich smysl je byznys. Kaunaský
Zoopark Mega rozhodně nepatří do první skupiny, ale z té druhé by přece
jen vyčníval. Expozice jsou sice velmi obyčejné, ale alespoň řekněme
řemeslně čisté. Není to lepení ze všeho možného nebo nějaká domácí práce
(jako je obvyklé třeba v Rusku nebo některých asijských zemích). Prostě
expozice jsou výborně řemeslně provedené, nicméně zcela bez nápadu.
Největší (a vlastně jedinou) stavební dekorací je jakýsi náznak asi
metrového termitiště či vysokého kamene ve výběhu surikat. V ostatních
případech jde jen o dřevěné, případně prosklené ohrádky a běžné
pletivové voliéry a je zcela jedno, kdo zařízení obývá.
Do zooparku se vstupuje
ze sousedního (myslím bowlingového) sálu s barem. Nejdříve do obchůdku
se suvenýry, což jsou plyšáci, různé drobné hračky a jiné cetky. V
podlouhlé obdélníkové místnosti jsou po obvodu výběhy želv, gekonů,
surikat, koz, ovcí, morčat, psounů atd. U pokladny je voliéra kaloňů a
vedle voliéra tukana. V zadní části je maličká místnost, původně zřejmě
na nářadí uklízečky nebo něco podobného, nyní je místo dveří mříž a
místo košťat a hadrů krysa obláčková. Uprostřed místnosti stojí vpředu
výběh králíků a za ním dvě voliéry s mixem papoušků. V té první jsou i
hedvábničky, ve druhé jen papoušci, především lori.
Na všechna zvířata (kromě
krys obláčkových) se může sahat, většina z nich i krmit. Téměř do všech
výběhů a voliér se může vstoupit, byť s doprovodem personálu. Celé je to
prezentováno jako jedinečný vzdělávací projekt a především animoterapie,
což se náležitě podporuje nejrůznějšími, rádoby vědeckými poznatky,
studiemi a fakty. Vyzdvihuje se, jak je to první skutečná kontaktní zoo
v Litvě, přičemž se ale nikdy neopomene připomenout odpovědnost vůči
zvířatům, kdy je na prvním místě zajištění jejich blaha. To se dokladuje
tím, že jsou pod neustálým veterinárním dohledem, pravidelně očkována,
je o ně příkladně postaráno a jsou div ne v excelentních chovných
podmínkách. To je samozřejmě holý nesmysl, jen omluva toho ukrutného
byznysu (vstupné do té jediné místnosti stojí 7 Euro, což je víc než do
normální velké litevské zoo, včetně těch soukromých). Na druhé straně je
třeba objektivně přiznat, že na mně personál udělal dobrý -
profesionální dojem (což v mnohých soukromých zoo chybí).
Jsem názoru, že kontaktní
zoo s divokými exotickými zvířaty, tím spíš, že v obchoďáku, nemá v 21.
století nárok na existenci kdekoli, natož ve vyspělém světě, kterým by
EU měla být, ale nebudu to dále rozebírat, ať si každý udělá vlastní
obrázek.
Autor: Roman Hynek
(2018)
|
|