Stručně o zoo

Zoološki vrt Bor


	Stručně o zoo
	Město Bor je v Srbsku poměrně specifické hned v několika ohledech. Relativně malé město s asi 35 tisíci obyvateli, ležící de facto úplně z ruky v Srbských Karpatech asi půl hodiny cesty od Bulharské hranice, hodinu od Rumunské nebo 3 hodiny z Bělehradu, ve všech případech mimo hlavní tahy. Je to horské město obklopené hlubokým lesem, ale také rozsáhlými povrchovými doly na těžbu mědi a s nimi souvisejícími slévárnami. Těžební průmysl je pro běžného turistu spíše skrytý, takže vnímá především úžasnou přírodu a rozhodně mu neunikne ani fakt, že Bor je celkem příjemné klidné město, výrazně jiné než většina srbských. Za tím stojí právě těžba mědi. Díky ní se z vesnice stalo město, postupně dokonce oblastní (na naše poměry krajské, či spíš okresní), především však bohaté. A i když je průmysl po rozpadu Jugoslávie v útlumu, je Bor stále viditelně na jiné úrovni než většina ostatních měst. Těžba mědi stojí částečně i za vznikem Borské zoo, jelikož ta byla postavena z příspěvků donátorů, zaměstnanců státních podniků a institucí města a právě také z příspěvků z měďného důlního a hutního komplexu. Samozřejmě s výraznou pomocí Bělehradské zoo a jejího tehdejšího ředitele Vuka Bojoviće. Díky všem jmenovaným mohla 23. listopadu 2011 Borská zoo otevřít své brány veřejnosti. Jedná se o velmi malou zoo, jejíž plocha nepřekračuje 2 hektary, přesněji jen lehce přelézá hektar a půl (1,6 ha) a tak je to také tak trochu boj o místo. Na druhou stranu je tady poměrně málo zvířat a tak jsou výběhy na srbské poměry spíše větší. Celá zoo, resp. návštěvnická trasa jen jeden jednoduchý okruh ve tvaru oválu, který je uprostřed propojen restaurací s terasou. Zahrada je v mírném svahu, čili hned od vchodu stoupá schodiště k výběhům muflonů a paovcí. Následují klokani, voliéry okrasných slepic a bažantů a zmíněný průchod k občerstvení, kde je i prodej suvenýrů. Za odbočkou ve směru prohlídky jsou po obou stranách výběhy lam, antilop losích, zeber, oslů a dalších domácích zvířat. Na pravém vrcholu oválu jsou daňci a jeleni a také maličký žirafinec, který však zeje prázdnotou. Ten je asi jediný s na první pohled nedostatečným prostorem. Odsud cesta stoupá a za žirafincem jí lemují výběhy velkých šelem - lvů (včetně bílých), himalájských medvědů, vlků a kojotů. Výběhy nejsou sice největší, ale na zdejší poměry opravdu dobré a to i velikostně. Na druhé straně cesty je nádherné přemostěné a celkem velké umělé jezírko s vodními ptáky, za nímž je klec kočkodanů husarských a průchod z druhé strany do restaurace. Od pomyslného centra zoo se cesta mírně svažuje k expozici surikat, maličkému teráriu s několika plazy (hadi, želvy, leguáni, agamy...) a asi čtyřmi akvárii (vrubozubci, okrasní kapři...). Hned vedle je maličký pavilonek krokodýlů s venkovním bazénem. Odsud se cesta opět stáčí zpět a vrací směrem ke vchodu. Po pravé ruce stojí maličký domeček s jednou voliérou a několika klecemi těch nejběžnějších druhů papoušků a jiných okrasných ptáků. Za ním jsou klece mývalů a opět mufloni a paovce, čili prostor nad vchodem. Jak bylo řečeno, zoo je sice malá, ale celkem příjemná. Menší počet zvířat je vyvážen návštěvnicky atraktivnější druhovu skladbou, navíc široko daleko žádná jiná zoo ani mini zoo není a tak sem návštěvníci míří ve skutečně hojném množství. Jediné, co lze vytknout (i když je to většině návštěvníků asi jedno), že ačkoli jsou k dispozici nějaké suvenýry a propagační materiály (což v Srbsku nebývá), jsou snad z 99% poskládané z internetových obrázků. Např. pohlednice mají sice nápis "Zoo vrt Bor", ale téměř žádná fotka není odsud, velmi často jde dokonce o druhy zvířat, které zde nejsou a nikdy nebyly. Velmi podobné je to z oficiální mapou, která vznikla hned v roce otevření zoo (tedy 2011) - ta půdorysně odpovídá zoologické zahradě, jakž takž i dispozičně, ovšem vizualizace je zcela scestná, skoro bych řekl z říše snů. Realitě neodpovídá naprosto nic, ani nádherné skoro pohádkové domy, ani luxusní výběhy, dokonce ani oplocení celé zoo... skutečně jen půdorysný tvar a částečně dispozice pravé části, střední a levá je ve skutečnosti jiná. Škod,a je to zbytečné, zoo není tak špatná, aby musela potenciální návštěvníky mystifikovat tímto dětinským způsobem. Autor: Roman Hynek (2017)