Stručně o zoo

Zoo Park "Koki" Inđija


	Stručně o zoo
	Soukromá zoo "Koki" v Inđiji vznikla již v roce 1995 v zahradě rodinného domumajitele v ulici Jovana Popovića 76. Tam však bylo málo prostoru a tak se hledalo řešení. Po nějaké době byl majiteli předložen návrh na pronájem asi 2 hektarů městského pozemku na výborném místě - na okraji města, naproti městskému plaveckému bazénu. Celé to však mělo jeden háček, pozemek neměl ani jeden strom, dokonce ani trávu, byla to totiž snad stoletá černá skládka. Přesto slovo dalo slova a smlouva na nájem pozemku byla podepsána. Majitel s pomocí občanů města i různých organizací skládku vyklidil, zasadili se stromy, vysela tráva a po dvou letech mohlo být vše oploceno. Nakonec došlo i na expozice a chovná zařízení. Na jaře 1998 se zde objevila první zvířata - černé a bílé labutě, kachničky mandarínské a karolínské, divoké husy. Zoo byla postupně vybudována, nechybělo parkoviště, byla fontána s okrasnými rybami, dokonce i víceúčelový dům a samozřejmě voliéry, výběhy a další expozice. Netrvalo dlouho a Zoo Park se stal velmi oblíbeným výletním místem. Většina lidí o něm dodnes hovoří s uznalým obdivem a chválí jej. Proč minulý čas? Protože v roce 2002 přišlo z města nařízení, které zakazovalo jakékoli nové stavby v zoo a de facto i její jakýkoli další rozvoj. Dokud to byla skládka, nikoho místo nezajímalo, ale nyní, když zde po špíně a nepořádku nic nezbylo, když všude rostla tráva a stromy, pozemek začal být pro město atraktivní. Radní se rozhodli zoo zrušit a na jejím místě postavit sportovní halu (a to i přesto, že do té doby měl zoopark tichou podporu města). Rozhodnutí zrušit zoo vyvolalo vlnu nevole i mezi občany města, protestovalo se, sepisovaly se petice, až nakonec radnice začala z majitelem zoo konstruktivně jednat. Výsledkem byla dohoda, že dostane náhradou nový pozemek (asi o 200 m dále), nějaké finanční prostředky a novou výstavbu a také že dojde k legalizaci zoo. Byl to drsný kompromis (zrušit sotva dostavenou novou zoo), ale přece jen kompromis - lepší než odstranit zoologickou zahradu bez náhrady. Zoo se tedy přestěhovala a od roku 2008 funguje již na novém místě. Nicméně něco nevyšlo úplně jak mělo, nebo jak bylo domluveno. Úplně přesně jsem nepochopil o co přesně šlo, zda město nakonec finance neposkytlo, nebo jich bylo málo... Zkrátka někde byl nějaký zádrhel a podle několika lidí z různých srbských zoo, byla chyba na straně města, nikoli majitele zoo. V každém případě byla zoo obnovena, ovšem, jak mnozí tvrdí, ani v nejmenším ji nelze srovnávat s tou předchozí. Nemám srovnání, v té předešlé jsem nebyl, ale pravdou je, že stávající stav je zoufalý. Nedostatek prostředků je poměrně evidentní. Zdá se, že výrazně poklesla i návštěvnost a také zájem veřejnosti o zoo. Pravděpodobně nutně muselo opadnout i nadšení majitele zoo. Navíc je celkem zřejmé, že má vývoj současné zoo spíše klesající tendenci. Jsou vidět prázdné expozice, to či ono rozbité a neopravené, zvířat ubývá... Aktuálně je hned u vchodu (z vnější strany) jeden nevzhledný malý výběh daňka a králíků, za vchodem je vpravo prázdný jakýsi malý zděný domeček s výběhem, či bazénem. Naproti je další mini domeček a od něj řada voliér. V té největší "patrové" je kočkodan, v těch dalších menší druhy papoušků. Všechno je tak nějak slátáno z kde čeho... kari sítě, několik druhů pletiva, tabule skla snad z autobusu, mřížka či rošt z trouby... Na voliéry navazuje dům se zastřešeným ochozem, kde je několik málo terárií, ovšem všechna prázdná. Všude kolem domu je bezpočet různého harampádí. Za domem je jeden větší výběh s laní, ovcemi a kozami. I ten je zhotoven hned z několika různých materiálů. Napravo odsud je velký travnatý prostor se stromy. Zde se volně pasou poníci. Další část expozice je u potoka, který zde protéká. Na protilehlém břehu stojí domek, který slouží jako stáje a vnitřní ubikace zvířat. Před ním je malý ochoz spojený s protilehlým břehem dvěma můstky. Návštěvník jde okolo výběhu vodních ptáků, k domečku, kde jsou třeba mangalice. Může nahlédnout dovnitř kulatými okny a pak se po druhém můstku vrací zpět na druhý břeh, kde je další výběh vodních ptáků. Za rohem, tedy z druhé strany domu jsou voliéry papoušků, bažantů, hrdliček atd. Stavba již není ve stoprocentní kondici, údržba trochu pokulhává, ale jako nové to bylo pro návštěvníky jistě poměrně atraktivní. Na travnatém prostranství naproti voliérám je malé dětské hřiště a dále trasa pokračuje okolo několika výběhů především domácích kopytníků - prasat, ovcí, oslů, lam... Výběhy jsou sice prostorné, ale jinak, v lepším případě, obyčejné.. Zcela na konci je největší atrakce této soukromé zoo - medvědi ušatí. Je to sice klasický (dávno nemoderní) mřížový výběh, ale aspoň je docela velký. Nevím, v čem je zakopaný pes, kde je problém, ale je jasné, že zoo v takovémto stavu, v jakém je, příliš lidí nenaláká. Přitom by návštěvnost mohla být velmi solidní - Inđija je město s téměř 30.000 obyvateli a leží na hlavní silnici, tak v půli mezi metropolí Vojvodiny - Novi Sad (asi 40 km) a metropolí Srbska Bělehradem (asi 50 km) a blízko jsou i další deseti, dvacetitisícová města... Autor: Roman Hynek (2017)