Stručně o zoo

Zoo Shqiponja Prizreni


	Stručně o zoo
	Zoo Shqiponja (orel) v Prizrenu je jedinou klasickou zoo v Kosovu, tedy alespoň co do množství zvířat a druhové skladby, nicméně ve všech ostatních ohledech je to velmi daleko k zoologické zahradě, jak je známe v civilizované Evropě, na míle vzdálené od jakýchkoli evropských standardů chovu. Jedná se o malé soukromé zařízení, které v roce 2003 založili tři bratři, vlastnící firmu na nábytek. Zoo se nachází za městem, při hlavní silnici vedoucí z Prizrenu do Albánie, a sice mezi restaurací a areálem zmíněné nábytkové společnosti. Plocha celé zoo, včetně restaurace je pouhých asi 0,28 ha, bez restaurace, která k zoo, ale patří, jen asi 0,23 ha. Na tak malém prostoru je natěsnáno okolo 70 druhů zvířat v několika stech exemplářích (v roce 2010 to bylo okolo 600 ks)! Že se to nevejde? Jak je vidět vejde. Zoo je na tolik zvířat sice velmi malá, ale není tady ani jedna jediná dostatečně velká klec, voliéra nebo výběh, všechno násobně menší, než by bylo třeba. Navíc je část voliér dvoupatrových (dvě nad sebou). V zemi jako je Kosovo, se prostě 600 zvířat ne čtvrt hektaru našlape, a to nemluvím o tom, že když odpočítám dětské hřiště, zbývá na zvířata méně než 0,15 ha!!! Hned u parkoviště, vedle restaurace je je malý, celkem nenápadný vchod do zoo, pár metrů za ním dřevěná bouda s velkým oknem, což je pokladna. Tady cizinec přijde o neuvěřitelných 5 Euro!!! (Místní snad jen 1 Euro). Kdyby v prostoru nerostly stromy, nebyly tam domečky, houpačky atd., tak dál nemusíte, protože z jednoho místa uvidíte celou zoo. Pro představu hlavní část zoo je obdélník o rozměrech asi 70 x 25 m, k tomu jeden výběh vpravo do pokladny a asi tři klece kanárů a amazoňanů na kraji restaurace. Po vstupu stojíte v kratší straně obdélníku, po jeho obvodu jsou klece a voliéry (v zadní části dvoupatrové) a malé akvárium a terárium. V jednom zadním rohu je výběh pštrosů, v druhém výběh ovcí a alpak a malé jezírko domácích vodních ptáků. V celém prostoru uprostřed je jen malá pyramidová voliéra kachniček karolínských, dvě malé osmiboké voliérky s domácí havětí u kraje a výběh želv žlutohnědých. V celém zbytku je dětské hřiště, lavičky, několik stromů a asi dva nebo tři minidomečky technického charakteru. Když si expozici projdeme celou, je to od pokladny vlevo jezírko s pstruhy na které navazuje malý výběh jedné labutě zpěvné, vyzdobený příšernými vycpaninami zvířat. Za výběhem je na protější straně cesty zmíněná voliérka karolínek a na této straně začíná již ta nekonečná řada voliér a klecí. První jsou holuby (několik plemen), potom králíci, pekingští palácoví psíci, káňata, výři. Za nimi v jedné voliéře lišky a kočky (snad) divoké, potom vlci a řada několika plemen domácích psů (šarplaninac, zlatý retriever, husky atd., jeden zřejmě kříženec husky s vlkem). Tak to pokračuje až do poloviny zadní strany obdélníka, kde je průchod do fabriky. Nad psími voliérami ale už také začíná druhé patro voliér. Nad psy byli v malé rohové kleci (v 1. patře!) původně dva medvědi, ti však byli v roce 2013 konfiskováni, tak jsou tu nyní jen pávi a v sousední voliéře orel. Za průchodem jsou v přízemí ministáje poníků a vedle krav, v patře holubi, pávi a snad slepice. Na druhé straně cesty v rohu je zmíněný výběh pštrosů, který je samozřejmě malý, ale jinak docela slušný. Má dokonce i zastřešenou vyhlídku na kamenné zdi s cimbuřím. Vedle výběhu jsou dvě dlouhé betonvé nádrže s vodou - prázdné, využívané kachnami, které jsou zde vlně. V zadním rohu je výběh ovcí a alpak, jehož dvě třetiny zabírá obdélníkové jezírko pro husy. Odsud se již dostáváme podél druhé dlouhé strany směrem zpět ke vchodu. Řada voliér začíná kamerunskými kozami, za nimi několik hrabavých, jako bažanti (zlatí, stříbrní, diamantoví, obecní), několik plemen slepic, perličky, krůty. Pak je největší atrakce této zvláštní zoo - ochočený makak vepří. Naproti jsou již uvedené dvě osmiboké voliérky. Poslední v řadě je akvárium - terárium. Malá místnost, přesto se vchodem i východem (tj. dvojími dveřmi). Je tady jedno velké terárium, či spíše vitrína, to je však aktuálně prázdné (bývala tu krajta) a podél stěny 10 středně velkých akvárií a terárií. Většina je prázdná, ve zbytku jsou úžovky, hroznýš, želvy nádherné a bahenní, piraně a závojnatky. Kolmo k domu pokračuje řada voliér, tyto však již nemají zděnou zadní stěnu, jako všechny ostatní. Jsou to velmi jednoduché dřevěné konstrukce potažené králičím pletivem, případně i kari sítí. Ve všech jsou malé duhy papoušků (andulky, korely, rozely pestré, žlutohlavé, Pennantovy, alexandři, agapornisové růžohlaví, papoušci zpěvaví). V rohu mezi domem a voliérami papoušků, je trochu větší voliéra supů bělohlavých a průhled do výběhu, který stojí trochu bokem a cesta k němu vede od pokladny vpravo. Je to největší zdejší výběh (přesto velmi malý). Společně jej obývají srnci, čápi, pelikáni a husice nilské (v minulosti i jeleni). Z druhé strany pokladny, vedle restauračních stolů, jsou zmíněné klece s amazoňanem modročelým a kanáry. Jsme zpět u pokladny, zdálo by se, že jme prošli celou minizoo, ale není tomu tak, záměrně jsem jednu část zcela vynechal. Ta je tak kuriózní, že si zaslouží zmínit zcela samostatně... V zadním rohu, za jezírkem a výběhem ovcí a alpak, je schodiště do patra... Ano skutečně nad všemi těmi voliérami a klecemi je druhé patro - betonová cesta okolo zoo, jen prostě v prvním patře. Na dlouhých stranách obdélníku je to střecha voliér, na krátkých je cesta samostatná, jen tak v prostoru na sloupech. Dá se sem vlézt a na vše se podívat z výšky, primárně ale tato cesta slouží pro minivláček!!! Skutečně jakýsi traktůrek se třemi vagónky. Nic typového, nebo snad homologovaného - domácí výroba (viděl jsem to na fotce ve stádiu koster z železných jäcklů, trubek apod.). Vláček za peníze sveze návštěvníky dokola... Co je na tom ale nejneuvěřitelnější? Celá trase v prvním patře nemá žádná svodidla nebo pevné zábradlí, jen půtek z obyčejných dřevěných latěk... Stačilo by, kdyby se řidič trochu napil, nebo byl jinak indisponován a bude z toho průšvih nezměrných rozměrů. Vláček je tak pro 20 lidí, kdyby měl padnout z těch řádově 3,5 - 4 metrů na beton, byl by to smutný pohled. A je pravděpodobné, že by to nebylo na volné místo, ale na další lidi... Krom toho by zcela jistě poničil vachrlaté klece, z kterých by unikla zvířata... No, upřímně, ve mně nebudí dostatek důvěry ani tloušťka betonu po kterém vláček jezdí. Nejsem statik, ale řádově 10 nebo maximálně 15 cm vypadá jen jako taková šlupička... Zatěžkávací zkouška tady zcela jistě neproběhla, protože, kdyby se celý ochoz naplnil lidmi, musí se prostě zbortit. Ale holt, jiný kraj, jiný mrav... Zoo je bez pochyby chovatelsky příšerná, ve většině případů je to týrání zvířat, jen málo jich je tady alespoň v přijatelně velkých prostorách, na druhou stranu musím uznat, že se tady o to celkem starají, denně se uklízí a dokonce se každé ráno vodou míjí chodníky. A ve srovnání s minizoo v okolních zemích (Srbsko, Albánie, Makedonie, Černá Hora...), je tato nesrovnatelně expozičnější... Nebo jinak..., přestože tady není všechno ani po technické ani po estetické stránce úplně v pořádku, tak je tahle zoo skutečně expozicí pro návštěvníka, zatímco minizoo ve zmíněných zemích obvykle na návštěvníka příliš nemyslí. Jsou vesměs velmi neexpoziční, tady je naopak vše, již na první pohled, zaměřeno na lidi. Škoda, že nemají takovou důležitost i zvířata... Autor: Roman Hynek (2017)