| |
Již na konci 19. století (okolo 1898) měl sultán Mulay Abdulaziz (také
Mulai Abdul Aziz nebo Mulai Abd al-Aziz) výběhy gazel a paovcí (ještě v
paláci v Marákéši). Sultán byl velmi mladý a rozhazovačný (a posléze i
zadlužený). Plýtval prostředky především za předražené naprosté
zbytečnosti a nesmysly pocházející z Evropy. Když v roce 1902
definitivně přesídlil do paláce ve Fesu, zřídil zde rozsáhlý zvěřinec a
utrácel obrovskou část pokladny také za nákup zvířat - ze všech přístavů
do Fesu putovali klece s divokými zvířaty. Ve výbězích před palácem byli
zebry, wapiti, zřejmě zebu (Hindu cattle), antilopy, gazely, lamy,
opice, emu, plameňáci, jeřábi, čápi... V klecích v paláci byli lvi,
levharti, papoušci z Amazonie...
V roce 1908 sultán abdikoval a na trůn nastoupil jeho mladší bratr Mulay
Abdelhafid (také Mulai Hafid nebo Moulai Abd al-Hafid), který v utrácení
a zadlužování pokračoval. Nadále investoval i do svého zvěřince, který
považoval za atribut monarchie.
K sultánskému zvěřinci se
váže i jedna kuriózní zpráva... Bou Hmara (Bou Hamara -
 někdejší
tajemník sultánova bratra Moulay Omara) byl uvězněn na sultánském dvoře
kvůli mnoha intrikám. Po propuštění odešel do Alžírska odkud se ale
vrátil a vydával se za prvorozeného syna Hassana I. a tedy bratra
tehdejšího sultána Abdelazíze - Moulay Mohammeda, který byl na
veřejnosti neznámý. Bou Hmara se s falešnou identitou prohlásil sultánem
a nakonec se vydal i na tažení proti skutečnému sultánovi. V roce 1909
byl právě vojsky Abdelhafida zajat, 20 dní vězněn a vystavován v jedné
kleci zvěřince. Poté byl vhozen do lví klece, avšak dobře živení lvi
podvodníka nezabili ani po delší době. Sultán tedy vydal rozkaz
zastřelit Bou Hmaru a jeho tělo spálit.
I nejznámější informace o sultánském zvěřinci se váže k jiné historické
události - ke krvavým nepokojům z roku 1912... Po podpisu smlouvy o
Francouzském protektorátu v zemi zavládly vzpoury mezi Araby a Francouzi
a rasové nepokoje mezi arabským a židovským obyvatelstvem, přičemž asi
12 tisíc židů hledalo úkryt právě v sultánském paláci. Sultán Abdelhafid
otevřel bránu paláce a poskytl Židům azyl v jeho zvěřinci.
 Existuje
několik obrázků a dokonce i pohlednice židovských žen a dětí tísnících
se v kleci vedle klece lvů (viz. uprostřed vlevo).
Poté co byl Abdulhafid donucen
podepsal protektorát (březen 1912) a následně i svou abdikaci, odjel do
Francie coby host Francouzské vlády a poté se vrátil do Maroka - do
Tangeru. Začal zdlouhavý proces řešení dluhů... Francouzská
protektorátní vláda měla hradit státní dluhy bývalého sultanátu a
Abdulhafid soukromé dluhy. Spor spočíval v tom, že ex-sultán prohlašoval
vše za státní dluhy, zatímco Francie mnoho z nich za sultánské soukromé
výstřelky za zbytečnosti nebo nadbytečný luxus. Při té příležitost vyšlo
najevo také, že Abdulhafid zaměstnával italského zubaře, ovšem ne kvůli
zubům, ale jako ošetřovatele lvů. Dokonce jej vyslal do Hamburgu, aby u
Hagenbecka nakoupil nějaké velké kočky. Předtím za vlády Abdulazize byl
krmičem klokanů skotský dudák a zahradník ze známé botanické zahrad Kew
(Anglie) byl najat, aby učil ary nadávat.
Abdikací Abdulhafida a s
nástupem Francouzského protektorátu zvěřinec neskončil, o jeho další
existenci však chybí informace (existuje pohled z roku 1914 - viz. vlevo
dole). Během období vlády obou sultánů (asi 10 let) zde byli: lvi
(nejméně 6 ks), tygři (nejméně 4), černí i normální levharti (nejméně
4), sloni (nejméně 2), zebry, antilopy (zřejmě více druhů), gazely
(zřejmě více druhů), buvoli, zebu (?), lamy, wapiti, divočáci, ovce,
koně, muly, několik opic (více druhů), emu, plameňáci, jeřábi, čápi,
hroznýš a snad i paovce a morčata.
Autor: Roman Hynek
(2012)
|
|
