Stručně o zoo

Kopshti Zoologjik i Rrushkul


	Stručně o zoo
	Zoo Rrushkull je pro většinu lidí (včetně Albánců) velkou neznámou. Na internetu se o ní nedá zjistit téměř nic a neznají ji ani Albánci, dokonce většinou ani ti, co bydlí jen pár kilometrů odsud. V podstatě cokoli, co je na internetu dostupné (kromě několika málo fotek), pochází právě z těchto stránek. Rrushkull je malá vesnička na pobřeží Jadranu, pár kilometrů severně od Drače (albánsky Dürresi). V roce 1956 zde byla zřízena lovecká a ornitologická rezervace. Záhy po ní byl uvnitř postaven i čtrnácti a půl hektarový kemp. Tím však došlo k postupnému zničení rezervace i přírody okolo (především kvůli horám odpadků z kempu). Po éře socialismu byla rezervace obnovena - již jako přírodní, především ornitologická (nikoli lovecká). Ač úplně nechápu souvislosti, faktem je, že pozemek někdejšího velkého kempu a jeho okolí je aktuálně v soukromých rukou. Většina kempu stále stojí - možná 70 chatek, mnoho provozních budov, sprchy, sociální zařízení, kašna a kdo ví, co všechno. Povětšinou ve stavu, že by stačila rekonstrukce, nikoli demolice a nová stavba. Nicméně nic z toho již neslouží svému původnímu účelu. Majitel se rozhodl, že zde zřídí zoo. Začal s tím někdy po roce 2002, přesněji řečeno v tomto roce obdržel povolení. Často je tato zoo (zřejmě i svým majitelem) nazývána Rezervace Rrushkull (Rezervati i Rrushkull). Tento nápis najdete i na vstupenkách, nicméně je to jen takový laciný trik. Rezervace je všude okolo, jelikož zoo leží přímo uvnitř ní. Zatímco rezervace má něco přes 610 hektarů, zoo, resp. soukromý pozemek je "jen" necelých 44 hektarů z celkové plochy rezervace. Místní sem téměř nechodí a turisté už vůbec. Ono to také není nic jednoduchého, zapomeňte na to, co jsme zvyklí v civilizované Evropě, tohle je zoo, která snad všech směrech funguje zcela jinak než civilizovaná evropská zoo. Pokud již zjistíte, kde se zoo nachází (asi bude třeba GPS, zeptat se po cestě je nereálné), máte sice první problém za sebou, ovšem ten zcela nejmenší. Další obtíž je cesta - odbočka z hlavní silnice mezi Tiranou a Dračem vedoucí přes vesnice je sice dost špatná, ale ještě to jde. Asfaltová silnice sice vede až před bránu zoo, ale poslední úsek, řádově od obce Rrushkull, je v takovém stavu, že je běžným osobním autem na samé hranici sjízdnosti. Díry, místy hluboké i na polovinu kola, jsou občas i přes celou šíři vozovky. A četnost výmolů, děr, jam a jiných defektů je taková, že mezi nimi není prostor ani na jednu délku auta. Poslední necelé 4 km cesty auto jede tak 20 - 30 minut!!! Další překážkou je vstup. Dojedete na parkoviště, kde jsou dvě masivní železné brány a nikde žádný nápis. Jedna brána je otevřená - ta vede na pláž, druhá zavřená a zamčená na řetěz se zámkem. Za ní řvou a zběsile pobíhají psi. Je jediná možnost, jak vstoupit. U brány na pláž je maličká dřevěná budka a v ní hlídač. Ten je schopen zařídit vstup do zoo a prodat vstupenku. Má to ale dva velké háčky. Hlídač je obvykle nějaký albánský důchodce, která si touto službou přivydělává k penzi. S ním je třeba se domluvit. Mluví albánsky... Jen albánsky. Se slovem zoo nevystačíte, Albánci mu nerozumí. Je nezbytné umět alespoň tohle slovo vyslovit v albánštině! "Kopšt zoologdžik", nebo alespoň "zoologdžik". Dál je to na tom, jak dokážete rukama, nohama vysvětlit, co chcete - internet vám v tomhle místě nepomůže. Když budete mít štěstí, bude si důchodce pamatovat ještě nějaké to ruské slovíčko, jako v mém případě. I když se vám povede hlídači vysvětlit, o co vám jde, ještě nemáte vyhráno. Ačkoli Google píše otvírací hodiny zoo, prakticky žádné neexistují. Permanentně otevřeno není nikdy (brána je zamčená neustále). Celé to závisí na tom, zda se hlídač dovolá majiteli (nebo možná nějaké jiné odpovědné osobě) a ten vstup povolí. Já jsem uspěl až na druhý pokus a čekal jsem něco přes půl hodiny. Pakliže je vše domluveno a schváleno, důchodce vám odemkne. Následuje půlkilometrový pěší úsek po prašné cestě rezervací k okraji někdejšího tábora. Tam na vás již bude čekat zřízenec, který vás provede. Sám se tady nikdo pohybovat nesmí, navíc by jste většinu zvířat asi ani nenašli, protože ani zdaleka nejde o běžnou zoo a běžné expozice. Občas by vás ani nenapadlo, že v tom, či onom, by mohla být chována zvířata... První kroky vedou k pavilonu šelem. No, to je hodně nadnesené, prostě k šelmám. Dva nehotové domy v příšerném stavu, coby vnitřní (nepřístupné) ubikace. Před nimi jsou dva, kupodivu dost velké, výběhy lvů a tygrů. Oba plné starých kostí nebo torz krav (třeba celé hrudníky). Tygra jsem neviděl, ale lvů je tady nejméně pět, spíš ještě o dost více. V případě dalších zvířat se začíná přiostřovat... Z druhé strany jednoho z domů je výběh medvědů - dvě podlouhlé malé a velmi chatrné klece z tenkého pletiva (a bez elektrického ohradníku!). Naproti stojí voliéra dravců. Teda voliéra... Jakási, asi hliníková, kostra, zřejmě ze zahradního stanu, potažená pletivem. Nemá základy ani žádné jiné ukotvení, prostě jen tak stojí na zemi. Spoje tyčí jsou pomocí nýtovaných spojek, takže nepevné. Celá konstrukce se kymácí tak, že ve vrcholu, což je třeba 2 m, má voliéra výkyv tak půl metru! Uvnitř je poměrně hodně dravců - kání a pochopů, celkem třeba deset. Vzhledem k tomu, že bidla (kus větve a prkno) jsou přidrátována přímo ke konstrukci, jakmile jeden z ptáků vyletí a dosedne, rozkmitá celou voliéru a vyplaší všechny ostatní ptáky. Ti začnou bezhlavě poletovat a narážet na pletivo. Jakmile se to uklidní, vyletí a dosedne další... Tak to jde stále dokola, takže je voliéra neustále v pohybu. Následuje zlatý hřeb této zoo... Předem upozorňuji, že kdo má slabší žaludek, neměl by raději dále číst... "Expozice" zvířat nacházející se vzadu za domy šelem. První je klec medvíděte, asi 1,8 x 1,8 m a na výšku tak 2,2 m! Celá z železných vodorovných jäcklů na husto navařených na konstrukci. Škvíry mezi železnými hranoly nejsou ani deseticentimetrové. Jäcklový rošt je i místo podlahy. Ještě vás to neodradilo? Tak dále... Vlčinec - celoplechová bedna s mřížovou čelní stranou. Délka tak 2 m, šířka možná 1,2 m a výška zhruba 1,7 m. A výběh? Žádný. Plechová bedna je zároveň vnitřním i vnějším prostorem. Dále, šakal... Ukrutná klec o rozměrech asi 1 x 1,2 m a výšce 1,3 m! Vedle je v tomtéž mýval a o kousek dál pár jezevců. A nakonec lišky... Párek žije v kleci asi 0,7 x 1,2 m, vysoké asi 1,3m! Píšu o klecích, ale oni to jsou spíše nějaké bývalé přepravky na kdo ví co. Zapomněl jsem napsat, že kromě vlka, nemají zvířata v přepravkách podlahu - chodí po pletivu! Pochopitelně nemají ani žádnou boudu, ta by se tam nevešla, bydlí buď na úlomku z dřevotřísky nebo, mají-li luxus, tak v plastovém kýblu! Viděl jsem stovky zoo, i mnoho velmi špatných, ale až tady mi bylo, v zoo poprvé v životě, s prominutím, na blití. Prohlídka téhle "překrásné" zoo naštěstí pokračuje přece jen trochu poklidněji, alespoň po nějakou dobu. Většina zvířat se po větší části areálu pohybuje volně - nesmí jen do části za řekou, která je oddělená pletivem a vede tam jediný most a jediná brána. Chodíte v prostoru mezi opuštěnými kempovými chatkami a dalšími budovami a potkáváte pštrosy, emu, krůty, perličky, slepice, kachny, husy atd. Úplně na konci areálu, zřejmě v zahradě domu majitele jsou další pštrosi - s mláďaty. Odsud se jde zpět, jen po druhé straně, podél říčky. Zde stojí několik domů - bývalých sprch, sociálek a jiných technických budov. Po chvilce psychického odpočinku začíná další utrpení. Dlouhé budovy jsou na vyvýšené podezdívce, řekněme tak 1,2 - 1,5 nad zemí. Z obou delších stan domů jsou v podezdívce jakési zapletivované výklenky. Jeden vedle druhého, každý tak 1,2 x 0,5 m, některé ještě (i o dost) menší. Zapletivované jsou i jednotlivé kóje bývalých sprch v patře, které měly dveře ven přímo na ochoz. Skoro všechny tyto boxy jsou plné zvířat. V jednom jsou kachničky karolínské a poláci v dalších domácí psi a kočky. Desítky různých ras i neras. Stovky kusů. V každém boxu jsou tak po 4 - 6 kusech! Kdo ví, k čemu tady jsou. Jestli je to množírna nebo se psi a kočky skrmují? Těžko říci, spíše to první, jelikož ve výbězích tygrů a lvů byly velké kosti - hovězí nebo možná i něco z kozy nebo koně, ale nic tak malého jako kočka nebo pes. Před jedno ze "sprchových expozicí" je ještě klec s užovku. Spíš takový malý drátěný koš, kde se v seně válí polomrtvý, již značně zapáchající, had. Poslední část této "výborné" a unikátní zoo je za říčkou. Tady je dlouhá konírna, která je asi jediná v celé zoo tak nějak v pořádku. Kolem pobíhají domácí prasata a na druhé straně u lesa domácí buvoli. Kromě toho, že tady chodí v bahně a hnoji, je to celkem přijatelné. To je vše, co jsem viděl já, resp. co mi ukázali, ale je toho tady o něco více. Zpětně jsem na Facebooku viděl divočáky, ještě další (jiné) ty ukrutné přepravky a také neméně úděsné klece kočkodanů uvnitř budovy. A zřejmě ani to ještě nebude všechno, týraných zvířat tady bude velmi pravděpodobně o dost více. Přestože mnoho (hlavně domácích) zvířat chodí volně a má k dispozici velkou část areálu, je to celkově jednoduše utrpení. Katastrofa. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem četl blog jakéhosi Američana, který právě sem přijel oslavit narozeniny svého kamaráda - majitele této zoo. Psal jak je unikátní a skvělá. Unikátní to jistě, ale kde viděl, co skvělého? Američan, který přece musí vědět, jak vypadá dobrá zoo. Co dobrá, stačilo by kdyby věděl, jak vypadá i velmi špatná zoo, protože tady je to ještě mnohem dál. No nedal tam fotky zoo, tak třeba spoléhal, že nikdy žádný čtenář nezjistí jaký je skutečný stav, nebo měl po oslavách tolik promile, že to ani pořádně neviděl. Zoo Rrushkull je horkým kandidátem na přední místa v soutěži o nejhorší, nejžalostnější a nejukrutnější zoo světa. Skutečně velmi hluboký zážitek, který člověk za celý život určitě nezapomene. Přitom, co by kde který majitel soukromé zoo dal za takový pozemek, nejen že velký (skoro 44 ha), ale s takovým množstvím využitelných budov, s rozvodem vody i elektriky atd., navíc v rezervaci a vedle veřejné pláže... Holt Albánie je Albánie. Autor: Roman Hynek (2017)