| |
Žibininkų Paukščių paroda, v češtině Výstava ptáků Žibininkai,
je soukromý, ale veřejně přístupný chov okrasných ptáků - prakticky
jakási ptačí mini zoo - velmi maličká, nicméně s největší kolekcí
okrasných slepic v Litvě. Její historie sahá až někam do roku 1990, kdy
začínala opravdu jen jako zájmový chov své majitelky. Ten se rozšiřoval
a rozšiřoval a postupně začal přitahovat zájem veřejnosti, až se stal
veřejně přístupným úplně stejně jako kterákoli mini zoo. Rozdíl je snad
jen v dobrovolném vstupném. Přesnější údaje z historie nelze dohledat,
nicméně dá se předpokládat, že v ní sehrál velkou roli sousední
rekreační a zábavní komplex HBH Palanga (původně HBH Juozo Alus)... V
roce 1995, kdy byla výstava ptáků zřejmě stále jen soukromým chovem, byl
naproti domu, jen přes cestu otevřen pivovar HBH Juozo, ten se velmi
rychle začal měnit na velký rekreační a zábavní komplex (restaurace,
hotel, zábavní park, pak dřevěných soch, lanový park atd.). Tím do
bezvýznamné vesničky Žibininkai začaly proudit davy turistů a výletníků.
To pravděpodobně zvýšilo zájem o kolekci okrasných ptáků a tak se její
brány otevřely veřejnosti. Nevím, kdy k tomu došlo, nejstarší údaj,
který jsem našel je z roku 2007 (to již byla výstava veřejně přístupná).
Ptačí zoo a HBH Palanga
komplex se ovlivňují navzájem - HBH se evidentně ptačí výstavou
inspiroval, když (asi 2011) otevřel svou vlastní dětskou zoo. Mohlo by
se zdát, že tím bylo nastoleno velmi konkurenční prostředí a z něj
vyplývající vzájemná nevraživost, ale zřejmě to tak není - zdá se spíše,
že oba subjekty žijí v poklidné vzájemné symbióze - majitelka ptačí mini
zoo dodává do HBH své odchovy okrasných ptáků a komplex naopak zajišťuje
vysokou návštěvnost i pro výstavu ptáků. Ta je dokonce zakreslena i v
oficiální mapě komplexu HBH Palanga. Pravda je, že se od té doby (a
pravděpodobně v souvislosti s tím) částečně změnila druhová skladba
ptačí zoo - kromě králíků a morčat zmizeli všichni savci, kteří zde
bývali pro zvýšení atraktivity (mývali, poník, ovce, kozy, vietnamská
prasata, svišti...).
Prakticky je výstava
ptáků jen maličkým vesnickým dvorem u rodinného domu. Přes něj vede
okružní návštěvnická cesta, z obou stran lemovaná jednoduchými výběhy a
voliérami. Další voliéry jsou pak před budovou podél silnice a slouží de
facto jako živá reklama, která sem láká návštěvníky přijíždějící
nepochybně cíleně do sousedního zábavního parku. V jednom velkém výběhu
jsou holubi a pávi, ve voliérách vpravo "domácí" papoušci (korely,
rozely) a bažanti. Zbytek expozic představují výběhy slepic, kterých je
zde okolo 30 plemen. Ve voliérách u cesty jsou vedle slepic ještě
indičtí běžci.
Výběhy jsou velmi
obyčejné, evidentně domácí výroba, ale na té vesnici to až tolik nevadí.
Hlavně, že je co vidět a to skutečně je, vždyť jde o největší kolekci
okrasné drůbeže v celé Litvě. A jsou zde převážně ta zajímavější, něčím
jiná, plemena slepic... kovově zelenočerné araukany téměř bez hřebínku,
hedvábničky v holokrké variantě, kudrnaté slepice čabo, sultánky s
"turbanem", rozcuchané paduánky, holanďnky s velkým chocholem na hlavě,
obrovské brahmánky, elegantní sebritky s bílým černě lemovaným peřím,
extravagantní bojovnice orlovky, malé, ale krvelačné bojovnice ko-šamo,
hamburčanky strakaté jak dalmatin, bílé lakenfeldky s černým krkem a
ocasem, černě žíhané brakelky, faverolky s "oteklým" krkem, fénixky s až
šestimetrovým ocasem kohoutů atd. Jednoznačně nejméně běžné jsou
araukany, fénixky a asi i orlovky, ale myslím, že běžný člověk bude
překvapen i ostatními plemeny, o nichž dosud neměl vůbec ponětí.
Výstava slepic nezní
příliš přitažlivě, ovšem když ji lze absolvovat v rámci návštěvy
vedlejšího zábavního parku (prakticky se do parku chodí okolo výstavy
ptáků) a navíc za dobrovolné vstupné, není nejmenší důvod tak neučinit.
A přesně tak to skutečně funguje - návštěvnost této ptačí mini zoo se
počítá na tisíce - někdy okolo roku 2010 to bylo prý více než 1000 lidí
jen za letní sezónu.
Autor: Roman Hynek
(2018)
|
|
